Zdravý rozum a odpovědnost

Bezpečnost a elektrické koloběžky

  • AUTOR: Ján Urbančík Fanoušek osobní elektromobility. Jezdil na více než 50-ti různých elektrických koloběžkách a najetou vzdálenost přestal počítat, když přesáhl prvních deset tisíc kilometrů. Na elektrické koloběžce jezdí denně a celoročně od roku 2016. Kromě toho je soukromý pilot, motorkář s více než 150 tisíci km a automobilový závodník. Ideální dovolená pro něho je výlet letadlem s pořádnou elektrickou koloběžkou v kufru. Má pozitivní vztah ke všemu, co má motor (kromě sekaček).
Elektrická koloběžka je životní styl

Elektrická koloběžka je úžasný dopravní prostředek, který znamená mnohem více než jen přesun z bodu A do bodu B.

Je to radost na dvou kolech, úsměv od ucha k uchu, životní styl, rozumná přeprava v přeplněných městech a ekologické odlehčení naší planety.

Všichni se dennodenně těšíme z jejich možností, praktičnosti ale zejména z jejich tichosti a rychlosti. Zastavme se však na chvíli a promluvme si o bezpečnosti jízdy na elektrické koloběžce. Řekněme si, co říká zdravý rozum a odpovědnost za naši jízdu městem či mimo něj.

Nehody na elektrických koloběžkách jsou stále častější, což samozřejmě souvisí se zvyšováním jejich popularity a tím i narůstajícím počtem začínajících méně zkušených jezdců. Elektrické koloběžky jezdí stále častěji po cestách mezi auty. Řidiči se sotva naučili jakž tak respektovat cyklisty a najednou mají mezi sebou oproti cyklistům nenápadnější a často mnohem rychlejší jezdce na koloběžkách.
Elektrická koloběžka je životní styl

Bezpečnost jízdy na elektrické koloběžce ovlivňují tři hlavní aspekty:

  • Jezdec
  • Koloběžka
  • Okolí a jeho podmínky

Nemá smysl mrhat časem na obviňování jiných lidí, chodců, cyklistů či motoristů. Pláč nad stavem našich cest a chodníků, počasím či řidiči není pro naši bezpečnost nijak přínosný. Mají sice obrovský vliv na naši bezpečnost, ale nedokážeme je změnit. Co však změnit můžeme, je naše chování. Nemůžeme tedy ovlivnit všechny tři aspekty naší bezpečnosti, ale dokážeme z nich ovlivnit aspoň dva. A to je více než dostatečné. Problémy totiž nastávají tehdy, když se my jako jezdci nepřizpůsobíme okolním podmínkám a situacím.

Například, pokud někdo fičí 30 km/h na malých tvrdých kolech a slabě odpružené koloběžce po vlhkém povrchu jako je například na obrázku, koleduje si o problémy i bez jakéhokoliv dalšího zásahu okolí.

Co se dozvíte?

Jak jezdit bezpečně na elektrické koloběžce?

 

Elektrická koloběžka je zcela jiná

Technika jízdy

“Vždyť je to jen koloběžka… O jaké technice jízdy se tu vůbec bavíme? Postavím se a jedu!” - No, není to až tak jednoduché. Koloběžky dnes bez problémů dosahují rychlosti, které ve městě nejsou z dobrých důvodů povolené ani autům a motorkám. Elektrická koloběžka je úplně jiný typ vozidla a chová se zcela jinak než cokoliv jiného na našich cestách a chodnících.

Elektrická koloběžka nemá nic společného s jízdním kolem! Když umíte dobře jezdit na kole, neříká to nic o vašich schopnostech na koloběžce. Koloběžka nemá velké kola, která vás stabilizují gyroskopickým efektem. Když sundáte ruce z řídítek na kole, pojede dále rovně díky velkým kolům a jejich gyroskopickému efektu. Jak to zkusíte na koloběžce, rychle zjistíte, že nemá zdaleka takovou stabilitu ve směru jízdy. I jízda s jednou rukou na řídítkách je na koloběžce nebezpečná. Máte jinak rozloženou váhu a kola mnohem blíže při sobě, proto se koloběžka nebude nikdy chovat stejně, jako to znáte z jízdního kola. Na koloběžce stojíte, takže váha je jinak rozložená a je vždy celá pouze na nohách. Při jízdě na kole je vaše těžiště a těžiště kola poměrně blízko u sebe, co velmi pomáhá stabilitě. U koloběžky je to přesně naopak a vaše těžiště a těžiště koloběžky jsou od sebe vzdálené, proto se koloběžka a vaše tělo budou chovat v hraničních situacích rozdílně.


Tyč řízení a řídítka

Jízda na elektrické koloběžce vyžaduje aktivní práci s celým tělem a neustálé přesouvání těžiště. Koloběžka se ovládá i pomocí polohy těla, podobně jako motorka nebo skútr. Je velmi důležité, jak na koloběžce stojíte a jak přenášíte těžiště zepředu dozadu a naopak, zejména během zrychlování a brzdění. Celá váha jezdce musí vždy spočívat pouze na jeho nohách, podobně jako na skateboardu nebo snowboardu.

Řídítka a tyč řízení slouží přesně na to, jak se jmenují. Na řízení. Proto nejsou konstruované a tedy ani určené k tomu, aby držely váhu jezdce při prudkém zrychlení či brzdění. Je to jedna z nejčastějších chyb, které dělají i zkušení jezdci. Jakmile si uvědomíte, že svíráte řídítka silou, že se do nich opíráte nebo naopak na nich visíte, děláte něco špatně. Vždy si vzpomeňte, že řídítka jsou na řízení. Proto při zrychlování na silných modelech a při brzdění na všech modelech pracujete s polohou těžiště a setrvačnost svého těla kompenzujete nakloněním dopředu při zrychlení a dozadu při brzdění.

Žádná elektrická koloběžka na světě není konstruovaná na to, aby nesla i jen část váhy jezdce na tyči řízení a řídítkách.

Dobře se na svoji koloběžku podívejte. Je to vlastně platforma s koly a dlouhá páka s řídítky na konci. Vzpomeňte si ze střední školy na Archiméda, který pochopil přenos síly v páce a pronesl slavnou větu: “Dejte mi ve vesmíru pevný bod a já pohnu celou Zemí.” Myslel tím, že pokud by měl dost velkou páku, vlastní silou by dokázal posunout celou planetu. Vyslovení principu páky se stalo rozhodujícím zlomem ve vývoji vědy a techniky. Myslete proto na Archiméda a používejte tyč řízení a řídítka pouze na řízení. Co se stane, když zatlačíte na páku (tyč řízení) směrem dopředu? Koloběžka se nejprve zdvihne na přední kolo a potom se celá přetočí dopředu, což nemůže skončit jinak než vašim pádem. Představte si jízdu na elektrické koloběžce jako jízdu na skateboardu či snowboardu, kde též držíte váhu svého těla pouze na nohách.


Zrychlování

Mnoho silných modelů dokáže svým zrychlením překvapit i zkušené jezdce. Kombinace velkého točivého momentu elektromotoru a malých kol vede často ke zrychlení, které podvědomě jezdce vystraší a ten se na koloběžce sotva udrží zavěšený na řídítkách. To je však to nejhorší, co může udělat, protože tím se těžiště přesouvá ještě více dozadu, více a více váhy je zavěšeno na tyči řízení a odlehčuje přední kolo. To vede k horší stabilitě a ztrátě kontroly nad koloběžkou. I když se jezdec udrží a nespadne, koloběžku to poškozuje a nadměrně namáhá tyč řízení a skládací mechanismus.

Není žádná hanba si na začátek nastavit omezovač rychlosti a na koloběžku a její zrychlení si zvykat postupně. Všímejte si, zda při zrychlení netaháte za tyč řízení a pokud ano, postupně si hledejte polohu, kdy dokážete plně zrychlovat bez toho, abyste si museli takto pomáhat. Výrazně tak zlepšíte svoji stabilitu a schopnost mít koloběžku během zrychlování plně pod kontrolou a též tak zabezpečíte dlouhověkost koloběžky. Ona se vám odvděčí dlouhými léty jezdění bez problémů se skládacím mechanismem a bez vrzání poškozených spojů a ložisek.

Fyzika nepustí a tělo jezdce bude vždy pozadu za samotnou koloběžkou, to znamená, že jezdec se bude cítit tak, že koloběžka pod ním “utíká”. Proto je vždy instinktivní reakce zavěsit se za tyč řízení, aby mi koloběžka “neujela”. Jak jsme si již pověděli, to je nejhorší možná reakce. Představme si to jako jízdu v autobusu, když řidič prudce přidá a ničeho se nedržíme. Když stojíme boky k oknům, nedokážeme se udržet na nohách a spadneme. Ale když se postavíme bokem ke směru jízdy a při zrychlení se zapřeme do “zadní” nohy, celé to v pohodě ustojíme i bez držení. A přesně tak to funguje na koloběžce, přičemž máme velkou výhodu - to, kdy se začne zrychlovat, máme pod kontrolou my, což není nikdy překvapením a na zrychlení se umíme dopředu připravit.

1
2
3
4

Správná poloha těla na elektrické koloběžce při zrychlování:

Ruce volně položené na řídítkách, netahají za tyč řízení směrem dozadu. Prsty nesvírají velkou silou řídítka, aby měli dostatečný cit na jemné korekce.

Tělo nakloněné co nejvíc dopředu ještě před započetím zrychlování, aby se těžiště neposunulo příliš dozadu. Tato poloha zůstává během celého zrychlování.

Většina váhy spočívá na “zadní” noze, o kterou se zapírá celé tělo. Výkonné koloběžky mají vzadu často speciální na zapření se určenou plochu.

Nohy jsou pro maximální stabilitu co nejdál od sebe, za sebou a natočené ve směru jízdy.

Pozor! Pokud špatně odhadnete možnosti koloběžky a ta zrychlí až příliš rychle, nebo vám něco skočí do cesty, a potřebujete ze zrychlování okamžitě brzdit, tato poloha je velmi nebezpečná pro prudké brzdění, protože hrozí překlopení přes přední kolo. Proto v tomto případě okamžitě spolu se započetím brzdění změňte i polohu těla do polohy na brzdění!

Brzdění

Brzdění, a zejména to prudké, patří mezi ty nejnebezpečnější prvky ovládání elektrické koloběžky. Když chcete zabrzdit co nejefektivněji a na hraně možností daného stroje, budete potřebovat mnoho citu, pevné nervy a dobrou znalost dané koloběžky. Mnohem lepší je předvídat a nedostávat se do situací, kdy je maximální brzdění potřebné. Mnoho samozřejmě závisí na tom, jakými brzdami je koloběžka vybavená, ale základní princip je stejný.

Při jakémkoliv prudkém brzdění platí, že tělo jezdce se bude pokoušet “předběhnout” koloběžku. To má za následek u nepřipraveného jezdce to, že se instinktivně opře o tyč řízení a část své váhy na ní přenese. Tím si jednak ničí svou koloběžku, jelikož tyč řízení není určena na opírání se, a může to být i velmi nebezpečné. Tyč řízení v tomto případě působí jako velká páka a odlehčí zadní kolo. To samozřejmě díky tomu přestane přiléhat k cestě, zablokuje se a přestane brzdit. I když se stále trošku dotýká cesty, ztratí i tak přilnavost, protože je zablokované a koloběžka ztrácí na zadním kole směrovou stabilitu. V extrémních případech tento problém pokračuje dále a jezdec svou chybou způsobí překlopení celé koloběžky okolo předního kola a sám letí dále dopředu. V lepším případě přistane na nohy, v horším na hlavu nebo na záda. To není žádný teoretický příklad, ale vychází to z praxe desítek našich zákazníků, kteří chybnou reakcí při prudkém brzdění takové pády absolvovali. Nikomu se nic vážného nestalo a koloběžky jsme jim opravili, ale to neznamená, že není potřebné naučit se správně a bezpečně brzdit.

Je důležité při brzdění netlačit na tyč řízení (obrovskou páku), ale přenesením těžiště dozadu odlehčit tlak na řídítka. Též to výrazně zvýší efektivitu brzdění zadního kola, které potom nebude brzdit naprázdno, ale hlavně to umožní jezdci udržet svoji váhu na “přední” noze a tím udržet volné řízení za plné kontroly koloběžky při stabilizované jízdě.

Fyzika nepustí a tělo jezdce bude vždy předbíhat samotnou koloběžku. To znamená, že jezdec bude mít pocit, že koloběžka sice brzdí, ale jeho tělo se pohybuje dále. Proto je vždy instinktivní reakcí zapřít se do tyče řízení, aby koloběžka nezůstala beze mě. Jak jsme si už řekli, to je nejhorší možná reakce. Představme si to jako jízdu v autobusu, když řidič prudce zabrzdí a ničeho se nedržíme. Pokud stojíme boky k oknům, nedokážeme se udržet na nohách a spadneme dopředu. Ale když se postavíme boky ke směru jízdy a při brzdění se zapřeme do “přední” nohy, celé to v pohodě ustojíme i bez držení se. A přesně tak to funguje na koloběžce, přičemž máme velkou výhodu - to kdy se začne brzdit máme pod kontrolou my, takže to není překvapením a na brzdění se dokážeme lépe připravit.

1
2
3
4

Správná poloha těla na elektrické koloběžce při brzdění:

Ruce jsou volně položené na řídítkách a netlačí na ně ani dozadu, ani dopředu. Díky tomu je koloběžka při brzdění stabilní, dá se lépe řídit a nemá tendenci zvedat zadní kolo.

Jezdec drží své tělo co nejvíce vzadu, čímž posouvá těžiště a pomáhá přenést váhu na zadní kolo. To lépe brzdí a na “přední” noze je méně váhy.

Celá váha jezdce spočívá na “přední” noze, o kterou se opírá celé tělo. Využívá se celá plocha podrážky, noha musí dobře držet na platformě, aby se nesmýkla dopředu a udržela váhu těla v dopředném směru.

Nohy jsou vždy na koloběžce za sebou, nikdy vedle sebe, protože v této poloze má tělo mnohem lepší dopřednou stabilitu. Držíme je co nejdále od sebe.

Zablokované kolo

Tím však nástrahy prudkého brzdění nekončí. Drtivá většina elektrických koloběžek nemá tzv. ABS, jak ho známe z aut či nových motorek, což umožňuje proto úplné zablokování kol při brzdění, podobně jako kolo. I na jízdním kole je to nebezpečné, to má však lepší stabilitu a větší kola. Na koloběžce je tak brzděním zablokované kolo ještě nebezpečnější.

Chování koloběžky se zablokovaným kolem

Pokud máte zablokované zadní kolo, je to mnohem méně nebezpečné a kromě částečné ztráty zadní směrové stability si to kolikrát ani nemusíte všimnout. Uslyšíte pískání pneumatiky a koloběžka může vybočit zadním kolem trošku doprava nebo doleva. Výrazně si však snižujete životnost zadní pneumatiky a samozřejmě tím, že je kolo ve smyku nemáte dobrou kontrolu nad jeho směrem. Musí se však nadále tahat dále za předním, jelikož to zablokované není, takže vybočení nebývá extrémně velké.

Mnohem horší a nebezpečnější stav je, pokud si zablokujete přední kolo. To si všimnete téměř okamžitě. Nejsilnějším projevem je okamžitá tendence koloběžky smyknout se doleva nebo doprava. Kolo se začne tahat jedním směrem a zároveň se snaží “lehnout” na cestu a řídítka se vám pokouší uniknout dolů opačným směrem. Je to jako by se koloběžka pokoušela lehnout si okamžitě a bez kompromisů doleva nebo doprava. Tento stav velmi dobře znají motorkáři či řidiči, kteří jezdí bez ABS (například automobiloví závodníci). Průvodním jevem většinou je hlasité pískání pneumatik. Na to se však nespoléhejte, protože na vlhkém, nezpevněném nebo zamrznutém povrchu se to celé děje v tichosti.

V obou případech platí, že zablokované kolo odmítne zabočit a bude pokračovat rovně. Pokud si proto některé z kol zablokujete v zatáčce, nestabilita se ještě zhorší tím, že zablokované kolo bude pokračovat rovně ven ze zatáčky. Zadní se bude “pokoušet vás předběhnout” a přední jednoduše půjde rovnou ven a k tomu se pokusí celou koloběžku shodit “do lehu”. Úmyslným zablokováním zadního kola v zatáčce se dá zastavit v elegantním “driftu”, což často využívají kaskadérští jezdci, ale to na cesty a chodníky určitě nepatři. Efekt je způsobený tím, že zablokované kolo nemá potřebnou trakci a chová se “jako na ledě”.

Správná reakce při zablokování kola během brzdění

Jde vždy o napjatou situaci, protože je spojena s maximálním brzděním, které má většinou samo o sobě stresující důvod. Řešení je velmi nepřirozené a celé vaše tělo bude křičet, abyste udělali přesný opak - pořádně drželi brzdu, protože mozek křičí "Zastav, zastav!", Ale jedinou správnou odpovědí je brzdu jemně popustit. Mnohdy stačí popustit milimetr či dva a koloběžka se okamžitě vrátí do normálu a skokově se vrátí zpět stabilita. Důležité je popustit tu brzdu, která zablokování způsobila, takže pokud je zablokované zadní kolo, nepopustit přední a naopak. Na papíře to zní více než logicky a jako samozřejmost, v praxi a v stresující situaci však děláme chyby všichni.

Pozor je třeba dát i po uvolnění kola, to se totiž znovu rozběhne, získá trakci a pokusí se vrátit do předchozího stavu. To může znamenat, že se koloběžka vybere jiným směrem, než čekáte nebo že vám hodí řídítky na opačnou stranu. Je to normální a s trochou praxe to už stačí jen "chytit" a pokračovat v brzdění. Celý výše popisovaný proces nesmí trvat více než sekundu - dvě a většinou proběhne správně "instinktivně" díky tomu, že mozek to už někdy zažil a ví, co je třeba udělat. Pokud nenastane korekce předního zablokovaného kola téměř okamžitě, většinou se to končí pádem doleva nebo doprava.

Zde proto nezbývá nic jiného než praxe a pevné nervy. Na poprvé to neudělá správně skoro nikdo. Ten, kdo zablokované kolo ještě nezažil, to pravděpodobně neudělá na první pokus správně a buď spadne nebo popustí brzdu až příliš a riskuje, že nedobrzdí. Proto je velmi důležité vyzkoušet si takové brzdění předem v bezpečném prostředí a být pak lépe připraven ve skutečné nouzové situaci.

Samozřejmě nejlepší je jezdit bezpečně a s dostatečnou rezervou a odstupem. Většina jezdců takovou situaci nikdy nezažije. To však neznamená, že na ni netřeba být připraven.

Prevence zablokování kola

Instruktoři jízdy na motorce často používají přirovnání brzdění k vytlačování citronu nebo pomeranče. Je to dobré přirovnání a platí na všechny brzdy, které používají páčku a dokáží zablokovat kolo. Brzdu proto mačkejte podobně, jako kdybyste vytlačovali šťávu z citronu, rozhodně však s postupným náběhem a nepříliš prudce. Pokud již cítíte silný odpor, může to znamenat, že jste si zablokovali kolo nebo jste k tomu blízko. V případě, že se koloběžka začíná chovat, jako kdyby se skutečně kolo zablokovalo, jemně povolte tlak o několik milimetrů. Je důležité přizpůsobit brzdnou sílu a náběh prostředí, ve kterém brzdíte. Riziko zablokování kola je mnohem vyšší na nezpevněném, vlhkém, studeném nebo zmrzlém povrchu, případně pokud je na něm listí, prach, písek a jiné nečistoty. V takových podmínkách je třeba nechat si větší rezervu a brzdit méně prudce a menší silou.

Doporučení na trénink

Pokud chcete být lepším jezdcem a pracovat na své bezpečnosti, není nic lepšího, než si prudké brzdění natrénovat v bezpečných podmínkách. Vyzkoušejte si na bezpečném místě a s dobrou výbavou prudší brzdění z nižších rychlostí a postupně hledejte moment, když začnete ztrácet kontrolu. Aplikujte výše uvedené rady a uvidíte, že to není až taková věda a že to začnete dělat podvědomě. Pokud cítíte, že se opíráte o tyč řízení, víte, že stále nemáte tu správnou polohu a že málo váhy přenášíte dozadu a "na přední nohu". Se zablokováním kola zase může pomoci nezpevněný povrch. Například na štěrkové cestě se vám ho podaří zablokovat i při 5-10 km/h a můžete své reakce trénovat při bezpečných rychlostech. Těžko na cvičišti, lehce na bojišti platí i při tréninku nouzového brzdění. Nezapomeňte však na vhodnou bezpečnostní výbavu, zejména přilbu, pevnou obuv a chrániče.

Typy často používaných brzd a jejich vlastnosti

Každý typ brzd má svá specifika. Se svými brzdami se dobře seznamte a občas si vyzkoušejte plné brzdění v bezpečných podmínkách. Budete tak vědět, jak se koloběžka zachová v případě rychlého zastavení. Dobře si zvykněte na to, kterou páčkou brzdíte přední a kterou zadní kolo. Je to velmi důležité, protože zablokování zadního kola většinou nezpůsobí vážný problém a vy rychle zastavíte, zablokování toho předního zpravidla vede k pádu. Dávejte si pozor zejména, pokud používáte několik koloběžek a vždy myslete na to, jaké brzdy máte k dispozici.

Elektromagnetická (rekuperační brzda)

Je to úžasná moderní technologie, nejčastěji používaná na ultralehkých elektrických koloběžkách. Prodlužuje dojezd, je bezúdržbová a umí brzdit až překvapivě silně, ale brzdí s jiným průběhem než klasická mechanická brzda. Brzdná síla se jinak dávkuje a často je méně efektivní při nízkých rychlostech. Podle našich měření s pomocí bubnové i kotoučové brzdy vždy zastavíte o něco rychleji. Proto si u tohoto typu brzdy určitě nechávejte větší rezervu a jezděte s rozumem. Výhodou této brzdy je, že kolo zablokuje jen velmi výjimečně, a proto je riziko zablokovaného kola výrazně menší. Také se o ni více méně nemusíte starat a i po opakovaném brzdění vždy poskytne stejný průběh a sílu brzdění. Před tím, než se na takové koloběžce pustíte z kopce, vždy zkontrolujte, zda je zapnutá, protože vypnutá koloběžka brzdit nebude. Týká se to i zcela vybité koloběžky, která se již nechce zapnout.

Nožní (nášlapná) brzda

Většinou používaná na ultralehkých modelech výhradně na zadním kole. Pracuje na stejném principu jako brzdy na malých neelektrických koloběžkách, kdy se blatník nohou přitlačí přímo o pneumatiku a tím ji brzdí. Zní to možná primitivně, ale poměrně dobře to funguje a po troše cviku je možné zadní kolo bez problémů dostat do smyku. Tehdy koloběžka ztrácí boční stabilitu a pokud to uděláte v zatáčce, zadek začne předjíždět předek. Tento způsob brzdění vyžaduje zvyk a hůře se dávkuje. Je vhodný na pomoc přední brzdě při nouzovém brzdění a přibrzďováním v nízkých rychlostech. Efektivitu brzdění je možné zvýšit přenesením těžiště více dozadu. Tento způsob brzdění způsobuje rychlejší opotřebení zadního kola, proto je ho třeba pravidelně kontrolovat.

Bubnová brzda

Mnohými podceňovaný způsob brzdění, protože se bubnové brzdy přestaly používat na moderních autech. Je však rozdíl zabrzdit 1300kg auto a 30kg koloběžku. Bubnová brzda má v reálném světě řadu výhod nad kotoučovými brzdami a kromě extrémně výkonných koloběžek může být dokonce lepší volbou. Výhodou bubnové brzdy je zejména nižší náročnost na údržbu a nastavení. Koloběžky mají oproti kolům brzdy těsně při zemi a proto trpí častějším znečištěním, které může mít vliv na průběh brzdění. Bubnová brzda je však uzavřena, proto je výborně chráněna vůči vlivům vnějšího prostředí. Celé nastavení brzdy spočívá v dotažení šroubu na brzdové páčce, i to stačí udělat pouze občas podle toho, jak ubývá brzdové obložení. To, že je šroub třeba dotáhnout, poznáte podle toho, že koloběžka nebrzdí hned po stisknutí brzdové páky a tedy část chodu brzdové páky nezpůsobuje brzdění. Celý tento proces zabere asi 10 sekund a nejsou na něj potřeba žádné nástroje. Bubnová brzda je dobře izolovaná od okolního prostředí a nevyžaduje žádnou speciální pozornost, což je její velkou výhodou oproti kotoučovým brzdám. Proto je vhodná pro ty, kteří mají zájem o koloběžku, na kterou se postaví a mohou jezdit bez potřeby častého dolaďování detailů. Tím, že je brzda chráněna a uzavřena, nehrozí, že si ji poškodíte při přepravě nebo pádu. Výměnu brzdového obložení doporučujeme nechat na odborný servis. Jde o nejlepší volbu pro koloběžky do maximální rychlosti cca 40 km/h a pro jezdce bez extrémních sportovních ambicí. Úplně stačí a při běžném používání zabrzdí stejně dobře jako její diskové konkurentky. Její nevýhodou je slabší chlazení a proto není vhodná pro pravidelné prudké brzdění z vysokých rychlostí. Čím je totiž brzdové obložení žhavější, tím hůře brzdí a proto při opakovaném brzdění bez dostatečného dochlazení klesá její efektivita. Bubnová brzda není znakem šetření výrobce. I renomované značky začínají opět používat při městských modelech bubnové brzdy na základě dlouholetých zkušeností.

Disková (kotoučová) lanková brzda

Disková brzda je používána téměř všude kolem nás, na autech, motorkách i kolech. Jde o velmi efektivní způsob brzdění, který díky dobrému chlazení dokáže opakovaně zastavit z vyšších rychlostí, protože brzdový kotouč je dobře obtékaný vzduchem. Lanková verze patří mezi levnější řešení, která však stačí většině uživatelů. Nevýhodou je trošku horší odezva lanka oproti hydraulickému přenosu brzdné síly, který je efektivnější a rychlejší. Výhodou je zejména nižší cena a jednodušší nastavení - není třeba kontrolovat brzdovou kapalinu a odvzdušňovat ji. Nastavuje se podobně jednoduše jako její bubnová konkurence, ale je třeba ji nastavovat častěji. Častým problémem bývá zejména zvlněný kotouč, který u levnějších verzí nebývá stavěn na sportovní jízdu a tvrdší zacházení. Zvlnění se pak projevuje nerovnoměrným brzděním, "házením" kola i brzdové páčky a "šustěním" kotouče za jízdy, i pokud nebrzdí. Ke zvlnění kotouče dochází nejčastěji mechanicky, když koloběžku položíte na bok a její váha se opře o kotouč například při přepravě v kufru auta, případně kotouč udeří do rohu stěny při tlačení, a také při prudkém ochlazení z vysoké teploty, například pokud s rozpálenou brzdou projede jezdec přes louži. Častým důvodem zvlnění kotouče je i situace, při které jezdec udělá několik prudkých brzdění, čímž se kotouč příliš zahřeje a pak jezdec zůstane stát se stlačenou brzdou. Ta vyvíjí tlak na část kotouče a ten nerovnoměrně chladne a zvlní se. Proto je vždy dobré kotouče dochladit rovnoměrnou jízdou například při 20 km/h. To platí nejen pro koloběžky, ale i pro auta a kola. Obecně platí, že lankové kotoučové brzdy mají slabší (levnější) kotouče a brzdové destičky kvůli udržení nízké ceny. Pokud se vám kotouče často zvlní a jste si jistý, že to nezpůsobil váš styl jízdy a zacházení s koloběžkou, může pomoci výměna kotouče za jiný od jiného výrobce, případně i za trošku hrubší kotouč.

Disková (kotoučová) hydraulická brzda

Pro hydraulickou diskovou brzdu platí v principu totéž jako pro strunovou, proto stačí poukázat na rozdíly. Rozdílem je to, že brzdnou sílu z brzdové páčky nepřenáší lanko v bovdenu, ale brzdová kapalina hydraulicky. Ta má rychlejší a rovnoměrnější reakci než brzdové lanko díky nestlačitelnosti brzdové kapaliny. Zároveň bývají díky vyšší ceně použity kvalitnější komponenty. Nevýhodou je složitější údržba. Je třeba sledovat případný postupný únik brzdové kapaliny (slzení) a občas preventivně brzdovou kapalinu úplně vyměnit, protože do sebe dokáže absorbovat vlhkost a tím zhorší své vlastnosti. Nebezpečný jev při hydraulických brzdách je tzv. zavzdušnění brzdového systému. Dochází k němu, pokud se do kapaliny dostane i jen malá bublinka vzduchu. Ten je stlačitelný, a proto brzdová páčka nestlačuje pouze brzdové destičky ke kotouči, ale stlačuje i vzduch v brzdovém systému. To se projeví "měkkou" brzdovou páčkou a výrazně horším brzděním. V tomto případě je třeba odvzdušnit brzdový systém podle návodu, většinou pomocí k tomu určeného ventilu, kterým se postupným stáčením brzdové páčky vytlačí vzduch ven ze systému. Vzduch se bude vždy držet v nejvyšším bodě systému, proto je odvzdušnění poměrně jednoduchý proces. Pokud si však nejste jisti, nejbezpečnější je jít s tím do servisu a nechat si tam tento proces ukázat. U některých modelů s hydraulickými brzdami dojde k zavzdušnění systému, pokud koloběžku uložíte "koly nahoru" například při přepravě, proto je tyto modely lepší vždy přepravovat koly dolů. Pozor je třeba si dát při zcela nové koloběžce po vyjmutí z krabice, protože nevíte, jak byla převezena a systém může být zavzdušněn. Proto novou koloběžku vždy před první jízdou pečlivě zkontrolujte a brzdy vyzkoušejte, zejména pokud jsou hydraulické. Jde stále o ten nejefektivnější způsob brzdění na opakované brzdění z vysokých rychlostí, protože má nejlepší odezvu a poskytuje nejpreciznější kontrolu nad brzdným účinkem. Ne každý jezdec je však dokáže využít naplno.

Disková (kotoučová) hybridní brzda

O diskových brzdách bylo již výše řečeno dost, ale pro pořádek ještě zmíníme, že existují i brzdy hybridní. Používá je například model SXT Ultimate LITE. Jde o systém, kde brzdnou sílu z páček přenese nejprve lanko, které končí v brzdiči, ten má však na sobě další páčku, která již tuto sílu přenáší na brzdové destičky hydraulicky. Zní to zvláštně, ale není to špatný nápad. Eliminuje to část problémů se zavzdušněním systému, kterými trpí mnoho modelů, protože hydraulický systém je mnohem kratší a lépe uzavřen. Tento systém tak kombinuje výhody obou systémů, přičemž minimalizuje některé nevýhody. Nejefektivnější způsob brzdění na opakované brzdění z vysokých rychlostí je však stále ten čistě hydraulický, protože má nejlepší odezvu a poskytuje nejpreciznější kontrolu nad brzdným účinkem. Ne každý jezdec ho však dokáže využít naplno.

Kombinované brzdy

Kombinované brzdy jsou takové, které kombinují vícero brzd na jednom kole. Nejde tedy o hybridní lanko / hydraulický způsob popsaný výše. Zpravidla jde o kombinaci elektromagnetického (rekuperačního) a mechanického způsobu brzdění. Hlavní výhodou je šetření mechanické brzdy, protože část zpomalení zabezpečí motor a mechanické brzdy tak nepotřebují častou údržbu. Nevýhodou je horší kontrola nad průběhem brzdění, protože jezdec nemá kontrolu nad každou brzdou zvlášť, jelikož ovládá pouze mechanickou část a o té rekuperační / elektromagnetické rozhoduje řídící jednotka. Sílu přibrzďování jde většinou na těchto modelech částečně nastavit v menu displeje koloběžky. Jde o dobré řešení pro koloběžky, jejichž cílem je přeprava na dlouhé vzdálenosti bez sportovních ambicí. Výsledkem je, že koloběžka tráví trošku méně času v servisu a vydrží bez údržby delší vzdálenosti.

V-Brzdy

Používá je například model Quick 3 od Inokim a jsou známé spíše z kol střední třídy. Tento systém přenáší sílu lankem od brzdové páčky a nastavuje se podobně jako lanková disková brzda. Přitlačí však brzdové pláty přímo na kolo, čímž odpadá potřeba kotouče. Zároveň se lehce vizuálně kontroluje, kolik brzdového materiálu je ještě k dispozici. Jejich nevýhodou je hlavně vzhled a to, že jsou poměrně velké - překáží na malém kole. Jsou vhodnější spíše na větší kola a koloběžky s velkým dojezdem bez sportovních ambicí. Kvůli jejich vzhledu jsou používané na koloběžkách poměrně zřídka, byly nahrazené bubnovými nebo kotoučovými brzdami.

Žádná brzda

Poměrně hodně lehkých a levných koloběžek má pouze jednu brzdu na zadním nebo předním kole. Například model ZERO 8 má brzdu pouze vzadu a přední kolo není nijak brzděné. Toto řešení pomáhá snížit cenu a váhu koloběžky, ale samozřejmě je nejméně bezpečné. Neexistuje redundance v brzdění a brzdná dráha je zpravidla delší než u modelů s brzděnými oběma koly. Pokud máte takovou koloběžku, je důležité předvídání a také mít dostatečnou rezervu pro případ nepředvídatelné situace. S takovými modely doporučujeme vždy jezdit pomaleji a opatrněji. Rychlosti nad 20 km/h je vhodné dosáhnout pouze za výborné viditelnosti kolem sebe, například na dlouhé cyklotrase, kde nehrozí, že vám někdo vběhne do cesty.


Zatáčky

Odbočení a jízda v zatáčce na elektrické koloběžce probíhá odlišným způsobem podle rychlosti. V rychlostech blízkých rychlosti chůze není velmi co řešit, stačí natočit řídítka ve směru zatáčky a koloběžka poslušně odbočí, kam potřebujeme. Situace se však rychle změní, když zvýšíme rychlost a do řízení koloběžky vstoupí gyroskopický efekt roztočených kol, odstředivá síla a setrvačnost.

Zatáčení na koloběžce se během jízdy děje dvěma způsoby. Otočením předního kola pomocí řídítek a ve vyšších rychlostech pomocí naklánění, podobně jako na motorce. Čím rychleji v zatáčce půjdete, tím více je třeba se naklonit. Fyzika totiž nepustí a na vaše tělo bude působit odstředivá síla a také setrvačnost. Pokud byste se na koloběžce naklonili a snažili se odbočit například doleva, odstředivá síla by vás začala táhnout doprava (ven ze zatáčky) a na koloběžce by se dalo jen těžko udržet. Nakláněním směrem dovnitř do zatáčky můžete odstředivou sílu neutralizovat a bezpečně projít zatáčkou, aniž by hrozilo, že z koloběžky spadnete směrem ven ze zatáčky.

Naklonit se na koloběžce se může zdát nejprve nepřirozené, ale jde o bezpečnější způsob průjezdu, než se snažit zůstat stát kolmo na cestu. Náklon působí proti odstředivé síle působící na koloběžku i jezdce a pomáhá přitlačovat kolo na cestu. Při rychlém průjezdu v zatáčce je třeba koloběžku naklánět do podobných úhlů, jako se naklánějí motorkáři. Platí však pravidlo, že pomalejší průjezd zatáčky je vždy ten bezpečnější.

Poloha v zatáčce

1
2
3
4

Jezdec je nakloněn spolu s koloběžkou ve stejném úhlu. Zkušení jezdci se mohou naklonit ještě více, než je nakloněná koloběžka a tím udržet menší úhel koloběžky. Užitečné je to při sportovní jízdě, ale doporučený úhel pro začátečníky je stejný jako úhel koloběžky. Naopak - tzn. pokud je koloběžka nakloněna více než jezdec, je to nebezpečné, protože se zvyšuje riziko podklouznutí kol.

Ruce jsou položeny na řídítkách, jezdec se o řídítka neopírá, ani za ně netáhne.

Nohy jezdce jsou za sebou, nikoliv vedle sebe. Tento postoj zvyšuje stabilitu v případě potřeby brzdění. Není třeba mít nohy vedle sebe, protože odstředivou sílu vyrovnáváme náklonem.

Kolo směřuje dopředu a během průjezdu zatáčkou neměníme jeho úhel.

Brzdění a přidávání rychlosti

Brzdění a zrychlování uprostřed zatáčky je nebezpečné, protože k odstředivé síle se přidávají další síly působící mimo směr jízdy. I malé ťuknutí do brzdy při náklonu způsobí to, že koloběžka se bude snažit změnit svůj náklon a pokračovat v jízdě rovně - ven ze zatáčky. Proto je nejlepší zejména pro začínající jezdce vyvarovat se brzdění a zrychlování v zatáčkách. Pokud již musíte začít brzdit v zatáčce, buďte připraveni, že koloběžka zvýší tlak na to, aby pokračovala rovnou ven ze zatáčky. Bude třeba ji dotlačit k tomu, aby pokračovala v zvolené křivce - tzn. plynule ještě více zvýšit náklon směrem dovnitř zatáčky. Když brzdit přestanete, opět bude potřeba plynule náklon zase snížit. Pokud se vám v zatáčce podaří zablokovat si přední kolo, povede to pravděpodobně k okamžitému pádu v nedotáčivém smyku. Proto je třeba s brzdou pracovat velmi opatrně a ideálně v zatáčce vůbec nebrzdit. Zablokování zadního kola v zatáčce vede k okamžité snaze zadního kola opustit zatáčku a pokračovat rovnou ven ze zatáčky (přetáčivý smyk), což se projeví pocitem, že se zadní kolo pokouší předjet to přední. Stačí jemně popustit zadní brzdu a koloběžka se vrátí do normálu a bude pokračovat v zatáčení. Obecně proto platí, že v zatáčce je bezpečnější přibrzďovat zadní než přední brzdou, ale nejbezpečnější je jít takovou rychlostí, při které jste si jisti, že nebude nutné v zatáčce brzdit. Pokud se vám podaří zachránit situaci se smykem v zatáčce tím, že popustíte brzdu, která smyk způsobila, musíte ještě počítat s tím, že v momentě kdy kolo opět nabude přilnavost, pokusí se vás hodit opačným směrem - tzv. kopne, což může způsobit sekundární smyk opačným směrem. Tento je však slabší a trvá kratší dobu, proto je jednodušší ho ustát.

Povrch zatáčky

Povrch cesty je pro bezpečný průjezd mnohem důležitější než stav povrchu při jízdě rovně. Pneumatiky totiž musí kontrovat odstředivé síle formou tření o povrch vozovky. Jakmile toto tření nestačí k pokrytí sil působících mimo směr zatáčky, kola podklouznou a nastává pád. Proto například na vlhké silnici můžete jít ve směru jízdy stejně rychle jako na suché a nic se nestane. Pokud však přejdete zatáčku, kterou za sucha běžně klopíte bez nejmenších problémů, na vlhkém povrchu nemusí stačit přilnavost pneumatik a celá koloběžka spadne stranou řídítky směrem dovnitř zatáčky a vy samozřejmě s ní, přičemž se budete klouzat směrem ven ze zatáčky. Odhadnout přesný limit, co ještě pneumatiky zvládnou, je velmi těžké a pro každou koloběžku a jezdce je to individuální. Jakmile jsou byť jen trošku zhoršené podmínky (vlhkost, chladný asfalt, prach / štěrk na silnici apod.) Je nejlepší jezdit zatáčky krokem a pouze po trošce zkoušet vyšší rychlosti. Pokud jsou v zatáčce nerovnosti, díry a podobně, je opět jedinou rozumnou odpovědí nižší rychlost. Díry a nerovnosti dokáží způsobit rozhození předního kola a jeho oscilaci, případně i úplnou ztrátu přilnavosti. Tato doporučení platí i pro jízdu rovně, protože nikdy nevíte, kdy se budete potřebovat vyhnout nečekané překážce.

Counter-steering (protiřízení)

Zní to nejprve nelogicky, ale nejrychlejší cesta jak prudce odbočit na rozjeté koloběžce je nejprve jemně otočit řídítky opačně, než chcete odbočit. Tato technika je dobře známa motorkářům a po trošce zkoušení si ji každý rychle oblíbí. Kratičké otočení řídítek totiž plynule nakloní koloběžku opačným směrem, než jsou natočena řídítka. Koloběžka díky tomu začne bočit přesně opačným směrem, než jí dal prvotní impuls. Pak už stačí řídítka vyrovnat a koloběžka krásně vybočuje směrem, který potřebujeme. Je to výhodnější, protože koloběžka se nakloní sama a stačí tělem kopírovat její úhel náklonu. Jde o pokročilou techniku ​​jízdy a určitě ji doporučujeme zkoušet pouze, když máte dostatečný prostor a bezpečnostní výbavu. V nízkých rychlostech se tento efekt nedostaví a koloběžka začne bočit tam, kam otočíte řídítky. Čím však rychleji jedete, tím je tento efekt silnější a proto vyžaduje zvyk a praxi, abyste dobře odhadli, jak silný impuls koloběžka bude potřebovat při jaké rychlosti.

Jezdec otočí řídítky kolo jemně doleva.

Koloběžka se nakloní doprava.

Jezdec vrátí řízení do neutrální polohy, tzn. kolo směřuje opět dopředu.

Odstředivá sila působí proti síle gravitační.

  • Fyzika za náklonem

    Proč naklonění koloběžky způsobí, že nespadne, ale začne bočit?

    Pokud by koloběžka stála na místě - prostě by při náklonu spadla, protože jediná významná působící síla bude gravitace a těžiště se ocitne mimo podstavu. Jelikož se však koloběžka při jízdě pohybuje nezanedbatelnou rychlostí, která působí tak, že koloběžka stojí směrem nahoru (díky gyroskopický efektem otáčejících se kol) a proto koloběžka v náklonu za jízdy "padá" ve směru náklonu (díky efektu gyroskopické precese). To způsobí, že odbočí, přičemž náklon zároveň dorovnává působící odstředivou sílu. Když budete otáčet roztočeným kolem, díky gyroskopické precesi se roztočené kolo samo nakloní dovnitř pomyslné zatáčky. Pokud si to představíme naopak, roztočené kolo nejprve nakloníme dovnitř pomyslné zatáčky, díky témuž jevu začne zatáčet směrem dovnitř.


    Proč se tedy všechny dvoukolová vozidla musí v zatáčce naklánět?

    Jde o udržení rovnováhy proti odstředivé síle. Ta vždy působí ven ze zatáčky a koloběžka s jezdcem ji vyrovnají právě díky náklonu opačným směrem. Rovnováha mezi gravitační a odstředivou silou pak zajistí stabilitu a jezdec nespadne přesto, že pokud by byl stejně nakloněný a nehýbal se po křivce zatáčky, spadl by. Mnohem detailnější je celá tato fyzika popsána na Wikipedii na stránkách o dynamice jízdy na kole a o gyroskopické precesi. Z pohledu jezdce je podstatné smířit se s tím, že pokud chce přejít zatáčku ve vyšší rychlosti, bude se muset přiměřeně naklonit, a pokud se nakloní méně, tak koloběžka se bude muset naklonit o to více, což není bezpečný způsob průjezdu zatáčkou.


Těžší terén a podmínky

Jízda v terénu a v těžších podmínkách může být výzvou. Proto jsem sepsal několik rad, které mohou pomoci zvýšit bezpečnost a tím i radost z jízdy.

Mokrý nebo vlhký povrch

Většina koloběžek nemá oficiálně žádnou voděodolnost, a to ani vůči tekoucí vodě a návody jasně uvádějí v takových podmínkách nejezdit. Nejen kvůli vlastní bezpečnosti, ale i kvůli tomu, že poškození vodou není předmětem reklamace a nová elektronika nebo baterie jsou dost drahé. Proto po mokrém povrchu nejezděte. Na Slovensku je velmi dobrý zdroj krátkodobých předpovědí model ALADIN od SHMÚ. V ČR můžete zkusit model ALADIN od ČHMÚ. V Maďarsku zase server koponyeg.hu. Obecně poměrně přesné předpovědi na území ČR, SR, Maďarska i Ukrajiny má server Yr.no (web Norského meteorologického ústavu). Pokud je ráno již mokro nebo je ráno předpověď na daný den déšť, nejbezpečnější je pro vás i pro koloběžku zvolit jiný způsob přepravy.

Pokud předpověď zklame a déšť vás chytí někde po cestě, nejrozumnější je se skrýt někam pod střechu, přečkat to, zavolat si taxi nebo dojít k nejbližší zastávce hromadné dopravy a využít ji. Není to žádná ostuda, ale zvýšení vlastní bezpečnosti a dlouhověkosti své koloběžky.
Pozor!

Pokud se rozhodnete výše uvedené informace ignorovat, riskovat porušení záruky a vlastní bezpečnost, tak doporučuji výrazně zpomalit.

Koloběžka bude mnohem hůře brzdit a zejména hůře zatáčet. Zatáčku, kterou zvládáte projet v 30 km/h, projedete v dešti maximálně v rychlosti 10 km/h, protože směs vody a prachu či spadaného listí je velmi kluzká, nemluvě o oleji z aut, který se díky vodě dostane z asfaltu nahoru na povrch. Kromě nižší rychlosti nezapomeňte zapnout světla, přední i zadní, protože ostatní účastníci provozu mají zhoršené vidění a nemusí si vás všimnout i za dne. Pokud se rozhodnete pokračovat v jízdě, na chvíli zastavte a zkontrolujte, zda máte správně uzavřen konektor nabíjení koloběžky a také USB konektor, pokud je jím koloběžka vybavena. Často totiž voda nateče do elektroniky právě pro to, že po nabíjení koloběžkáři tyto konektory nedostatečně uzavřou.

Některé koloběžky přežijí tekoucí vodu, ale téměř žádná nezvládne ponoření nebo vodu pod tlakem. Uvědomte si proto, že vaše koloběžka s největší pravděpodobností vůbec není vhodná pro jízdu v dešti nebo po mokré silnici. Riskujete dlouhodobé poškození elektroniky, které se vůbec nemusí projevit okamžitě ani po delší jízdě v dešti. Voda totiž často zateče do elektroniky v malém množství, čímž se zvýší vlhkost a začne proces oxidace, který může trvat i týdny, dokud se neprojeví poruchou. Nejnebezpečnější je jízda přes louže, a to jednak proto, že v rychlosti často není vidět, co je na dně - může tam být hluboká díra či přilepené listí, které klouže, ale také z pohledu elektroniky. Jakmile přejedete přes louži, nejde už totiž o tekoucí vodu, ale vodu pod tlakem, která se dokáže přes těsnění snadno dostat do nitra koloběžky, a zároveň jde o ponoření, na které nejsou ani koloběžky se zvýšenou voděodolností certifikované. Proto platí, že jízda přes louži je velmi špatným nápadem na zcela všech elektrických koloběžkách. Jízda v dešti nebo těsně po něm je velmi špatným nápadem z pohledu bezpečnosti jízdy a na většině koloběžek i z pohledu dlouhodobé spolehlivosti či porušení záručních podmínek. Proto je obecně dobrým doporučením vyhýbat se jízdě po mokré silnici a pokud to není možné, tak jezdit výrazně pomaleji a vždy mimo louže.

Po případné jízdě na mokrém povrchu je důležité zkontrolovat všechny konektory a nechat koloběžku vyschnout. V žádném případě ji nezapojujte do nabíječky, dokud není úplně suchá.

Pokud na své koloběžce zaznamenáte po jízdě v dešti nebo po mokrém povrchu cokoliv neobvyklého nebo slyšíte neobvyklé bzučení či jiné zvuky, okamžitě ji vypněte a odneste do servisu. Pokud voda pronikla až do elektroniky, může to vést k nebezpečnému zkratu, požáru nebo poškození systému elektromagnetického brzdění. Opatrnost je na místě i u koloběžek s certifikací proti tekoucí vodě, protože těsnění mohou být poškozeny dlouhodobými vibracemi, působením vzduchu, soli z cest a podobně. Navíc při průjezdu kaluží ve vyšší rychlosti, se již nedá hovořit o tekoucí vodě, protože voda stříkající od kola při průjezdu louží je pod výrazně vyšším tlakem, než má běžný déšť.

Pokud chcete vidět reálné důsledky proniknutí vlhkosti do koloběžky, přečtěte si část o nabíjení a bateriích, zejména o vlivu vlhkosti.

Jízda po nezpevněném povrchu

Pokud máte koloběžku, která je na to stavěná, můžete si bezpečně užívat jízdu po nezpevněném povrchu, jako jsou polní cesty, tráva, lesní cesty a podobně. Vhodné jsou na to zejména koloběžky s odpružením a velikostí kol od 10 palců. Jízda v terénu, když si na ni zvyknete, je velmi zábavná a poučná, protože umožňuje snáze najít limity sebe i koloběžky. Pokud na to máte vhodnou koloběžku, je to prostě úsměv od ucha k uchu a fantastický způsob jak strávit čas s přáteli.

Základem pro jízdu na nezpevněném povrchu je nechat koloběžku, aby si sama vybrala tu správnou trasu. Pokud budete silou svírat řídítka a přenášet na ně svou váhu, zhoršíte si stabilitu a snadněji spadnete. Pokud se během jízdy přistihnete při tom, že visíte nebo se tisknete na tyč řízení a silně svíráte řídítka, zkuste zpomalit a trošku se zrelaxovat. Uvidíte, že pokud necháte věcem volnější průběh, koloběžka si sama vybere stabilnější cestu. Samozřejmostí by měla být kvalitní bezpečnostní výbava, přilba, pevná obuv a chrániče. Při jízdě v terénu je lepší nejezdit sám, ale vzít s sebou kamaráda. Pokud spadnete nebo si nějak koloběžku poškodíte, druhá osoba vám může pomoci a nebudete se z lesa vracet 20 km sám, tlačíc těžkou koloběžku. Nemluvě o případné nutné první pomoci po pádu.

Pokud je povrch velmi sypký, přeneste váhu více dozadu a odlehčete trošku přední kolo. Velmi to pomůže plynulejšímu průjezdu, zvláště pokud máte koloběžku se dvěma motory nebo zadním náhonem. Zdá se to trošku neintuitivní, ale díky přenesení těžiště více dozadu se přední kolo přestane tak hluboko zanořovat a získá lepší průjezdnost a stabilitu.

Při jízdě z prudkého kopce pomáhá přesunout co nejvíce váhy dozadu, podobně jako při prudkém brzdění. Pokud na přibrzďování dole kopcem stačí zadní brzda, její použití je mnohem bezpečnější než použití přední brzdy, protože případný smyk nezpůsobí pád. Pokud se koloběžka nebezpečně rozbíhá navzdory brzdění zadní brzdou, opatrně přidejte i tu přední. Pokud se začne kolo klouzat a koloběžka nadále zrychluje, nejlépe je nečekat, až se rychlost ještě zvětší a jednoduše seskočit. Raději teď než když půjdete o 20 km/h rychleji.

Při jízdě do prudkého kopce je třeba přesunout co nejvíc váhy dopředu, podobně jako při prudkém zrychlení. Počítejte s možností, že začne kolo prokluzovat na místě a kopec se nepodaří vyjet až nahoru. V takovém případě je nejlepší pustit plynovou páčku, seskočit, koloběžku držet za řídítka, pomalu ji otočit a spustit se zpět dolů. Obzvlášť pokud máte pohon (i) zadního kola, je důležité před seskočením pustit plynovou páčku, aby se vám koloběžka nepostavila "na zadní" a nevytrhla se z rukou, případně vás nepotáhla za sebou.

Někdy je potřeba jednoduše vydržet, a i když koloběžka pod vámi v terénu trošku zatančí, přidat plyn. Díky tomu se často koloběžka stabilizuje a podaří se vám dané místo projet. Netřeba však jít do extrému a vždy platí, že je lepší něco nepřejít než skončit s poškozenou koloběžkou nebo zdravím.
Na nezpevněném povrchu může být někdy výhodné snížit tlak v pneumatikách, protože získáte větší kontaktní plochu mezi sypkým terénem a pneumatikou. Udělejte tak pouze na sypkém povrchu při nižších rychlostech a pouze trošku, abyste neriskovali defekt. Pokud je terén později pevnější, určitě pneumatiku nahustěte, například z malého kompresoru s vlastní baterií.

S ničím to však netřeba přehánět a vždy myslete na to, že koloběžka není terénní motorka a není stavěná na drsné zacházení v terénu. Pokud například při skoku poškodíte rameno, uložení nebo pružení, nebude to uznáno jako reklamace a opravu budete muset zaplatit. Výrobce totiž přesně ví, kolik jednotlivé komponenty snesou a podle typu poškození na první pohled přijde na to, zda tlumič šel na doraz nebo jaká síla byla vyvinuta na rameno.

Jízda ve tmě a mlze

Ještě jsem neviděl koloběžku, jejíž standardní osvětlení by stačilo na svižnou a dlouhodobou jízdu ve špatných světelných podmínkách. Většina "sériového" osvětlení na koloběžkách je určena spíše na to, aby ostatní viděli vás a ne abyste vy viděli dobře ve vyšší rychlosti po tmě. Proto velmi doporučuji nespoléhat se pouze na sériové osvětlení a když plánujete delší jízdy po tmě, investujte do kvalitního dodatečného osvětlení s vlastním, nezávislým napájením. A pokud to myslíte opravdu vážně, tak rovnou do dvou. Nezávislost dodatečného osvětlení je totiž dalším podstatným zvýšením bezpečnosti jízdy v noci. Na řídítkách bývá dost místa, a i když není, nezapomeňte, že pro upevnění dalších doplňků fantasticky poslouží i samotná tyč řízení. Výborným doplňkem může být přilba s osvětlením, případně i se směrovkami a také klasické cyklistické zadní blikačky, které si můžete připevnit na oblečení či batoh.

Pokud pojdete v mlze, přečtěte si prosím také část o jízdě na mokrém povrchu, protože ten bude určitě vlhčí, než bývá obvykle.

Jízda s břemenem

Ať už je to nákup, notebook nebo pytel písku z Hornbachu, váha určitě ovlivní vaši jízdu. Nejhorší řešení jsou košíky či tašky zavěšené na řídítkách. Jistě, malý několikakilogramový nákup zvládnou, ale vaše stabilita bude prudce zhoršená díky jejich setrvačnosti. Stačí, že odbočíte například doleva a díky setrvačnosti obsah košíku nebo celá taška budou táhnout doprava a rozkývou vám tyč řízení. To není nic příjemného ani bezpečného, protože nemáte kontrolu nad těžištěm, které se neustále přesouvá bez vaší kontroly. Proto jakýkoliv náklad patří do batohu na záda. Tam je stabilnější, nelétá ze strany na stranu v zatáčkách a ovládáte ho spolu s polohou svého těla. Také si dejte pozor, abyste s nákladem nepřesáhly maximální povolenou váhu na své koloběžce, protože pak extrémně trpí ložiska, tlumiče a další komponenty a v případě nerovností na cestě může dojít k poškození až zlomení některých částí koloběžky.

Nízké teploty

Nízké teploty nejsou důvodem nejezdit na elektrické koloběžce, pokud je suchý den. Mnoho jezdců jezdí celoročně a tak je to správně. Třeba se vhodně obléci, určitě si dát tlusté rukavice, protože zkřehlé prsty nemají takovou sílu a přesnost při ovládání brzd. Přilba musí mít přednost před čepicí, a pokud se vám ji nepodaří nasadit, raději si kupte zateplenou přilbu než jet bez ní. Myslete na to, že nízké teploty sice nepoškozují Li-Ion baterie, ale zpomalují v nich některé procesy a z baterie se tak nedá využít celá její kapacita. Proto pokud necháte koloběžku venku na chladu, neposkytne vám svůj běžný dojezd. Ten může být v kruté zimě i o 30-40 % menší než v létě. S tím je třeba počítat, abyste nezůstali někde viset na půl cesty s vybitou baterií.

Dále myslete na to, že nemáte zimní pneumatiky jako mají auta, a proto je pravděpodobné, že směs pneumatiky bude mnohem tvrdší než v létě. To vede k delší brzdné dráze a horší přilnavosti v zatáčkách, proto jezděte o něco pomaleji. Doporučuji přečíst si i sekci o jízdě na mokrém povrchu a v dešti. Týká se to i zimy - pokud je mokro a chladno, nejlépe je nejezdit a to hned z několika důvodů. Na ledě samozřejmě koloběžka brzdit nebude vůbec a pokud se pokusíte na ledě odbočit, zpravidla to skončí pádem. Pokud se náhodou v zimě dostanete na zledovatělou plochu (například zmrzlou louži), jediné co můžete udělat, abyste nespadli, je pokračovat přesně rovně ve směru, ve kterém jste se na danou plochu dostali. Nepomůže ani brzdění a určitě ne pokus změnit směr jízdy.

Techniky a strategie

Předvídání a defenzivní jízda

Defenzivní jízda je jízda za použití takových technik a strategií, které minimalizují riziko a pomáhají se vyhnout nehodám, primárně díky předvídání nebezpečných situací. Jde o jízdu s cílem chránit život, čas a peníze navzdory okolním podmínkám a chování ostatních lidí. Taková jízda vyžaduje více, než jen poznání pravidel a správné techniky jízdy. Cílem je, aby jezdec předvídal nebezpečné situace způsobené nejen okolními podmínkami, ale i chybami jiných řidičů, jezdců či chodců. Jako kdybyste jezdili s vědomím, že kromě vás jsou všichni ostatní například pořádně opilí a je tedy pravděpodobné, že udělají chybu.

Hlavními principy této techniky jsou:

  • Kontrola vlastní rychlosti.
  • Dívat se co nejvíce dopředu a očekávat nepravděpodobné.
  • Být na pozoru a soustředěný, bez rozptýlení pozornosti.
  • Připravenost na všechny druhy akcí a reakcí jiných řidičů, jezdců a chodců.
  • Neočekávat od ostatních, že udělají to, co byste na jejich místě udělali vy.
  • Sledování a respektování ostatních jezdců a řidičů.
  • Udržování bezpečné vzdálenosti.
  • Změnit techniku jízdy podle podmínek počasí a cesty.
  • Upravit svou rychlost před průjezdem zatáčkou tak, aby v ní nebylo potřebné brzdění.
Defenzivní jízda

Všechno potřebné pro bezpečnou jízdu máte ve vlastní hlavě.

Pokud si budete všímat a vnímat své okolí, začnete lépe předvídat a zpomalovat ještě před tím, než zjistíte, že musíte úplně zastavit. Nikdy nejezděte na koloběžce ve dvojici. Elektrická koloběžka je velmi citlivá na rovnováhu a vy nemáte žádnou kontrolu nad svým spolujezdcem. Koloběžky na to nejsou konstrukčně stavěny a sebemenší chyba (nemusí být vaše) může způsobit vážný pád. Na řízení koloběžky potřebujete obě ruce! Nezkoušejte jezdit pouze s jednou rukou, například zvednout hovor na telefonu, protože pokud nastane oscilace předního kola, při asymetrickém úchopu řídítek ji nedokážete zastavit (autor textu hovoří z vlastní zkušenosti).

Jezděte s empatií a pochopením ostatních kolem sebe. Cesta není pouze vaše, tak se o ni podělte. Vždy je lepší jet trošku pomaleji, než rychleji. Poděkují vám i ti, kteří se elektrických koloběžek bojí, proto jezděte s rozumem a zodpovědně. Adrenalin nepatří na cesty ani na chodníky. Nejdůležitější je přijít vždy bezpečně domů a nikoho při tom neohrozit. Jezděte vždy takovou rychlostí, abyste dokázali zastavit na vzdálenost, na kterou vidíte.

Nejezděte pod vlivem alkoholu. Je to velmi lákavé, skočit na pivo s kamarády a namísto taxíku se odvézt na koloběžce, ale stejně jako za volantem auta, i za řídítky koloběžky zhoršuje alkohol vaše vnímání a reakční dobu.
Chování za volantem

Obecně platí, že jaký člověk jste, tak se chováte i za volantem či za řídítky elektrické koloběžky. Proto je již z dálky vidět, kdo je kdo jen podle způsobu, jakým jezdí. Jaký člověk jste vy?

Jízda mezi lidmi

Pokud jede elektrická koloběžka po chodníku nebo mezi lidmi, neměla by překročit rychlost chůze a neměla by nikoho ohrozit. Chodec má vždy přednost, má na chodník právo a vy jste v tomto případě ten vetřelec. S tím se musíte smířit, uložit si to tak v hlavě a respektovat právo chodce využívat chodník, jak se jim zlíbí. Jezdci, kteří natěsno míjejí či předbíhají chodce, jsou nejen arogantní a bezohlední, ohrožují navíc sebe a své okolí, ale i budoucnost elektrických koloběžek. Takové jezdce mezi sebou nechceme a nepatří nejen na elektrickou koloběžku, ale ani za volant! Líbilo by se vám, kdyby někdo jen tak na smrt vyděsil vaši babičku kráčející klidně s nákupem? Uvědomte si, že elektrická koloběžka je zcela tichá, dokonce tišší než brusle či kolo a chodci nemají žádný důvod zvykat si na koloběžkáře řítící se podobně rychle jako auta, jenže po chodnících. Chodci mají plné právo a nárok nevěnovat se svému okolí, čumět do mobilu, kráčet zamyšleně, se sluchátky na uších, či jen tak z ničeho nic prudce změnit směr chůze, když si vzpomenou, že si doma zapomněli peněženku. Vzpomeňte si, že slovo chodník je od slova chodit. Ne jezdit na kole či na elektrické koloběžce.

Zákon je v tomto jasný, elektrická koloběžka nemá co hledat na chodníku, pokud jede rychleji než krokem. Neřešme však jen co říká zákon, ale podobně mluví i zdravý rozum. V žádném případě jízdu po chodníku nepropaguji ani nedoporučuji, na druhou stranu, stav našich silnic, cyklostezek a smýšlení řidičů aut vás někdy na chodník přece jen vyžene a pro hypotetický případ, že byste jeli rychleji než rychlostí chůze, jsem připravil pár rad, jak to činit co nejbezpečněji.

Jezděte vždy s předpokladem, že vás ostatní chodci nevidí, dokud si skutečně nejste jisti, že vás nejen vidí, ale také vnímají.
Pokud někoho předjíždíte, upozorněte ho zvonkem, aby si vás nevšiml na poslední chvíli. Riskujete, že se lekne a zareaguje nepředvídatelně. Zároveň doporučuji během předjíždění adekvátně upravit rychlost a zvýšit opatrnost. Myslete na to, že děti i domácí zvířata se často chovají velmi nepředvídatelně. Pokud vám chodec ustoupí, poděkujte.

Vždy jezděte tak, abyste dokázali bezpečně zastavit před nejbližším možným bodem, kde se může objevit chodec.

Těmito body jsou například:

  • Roh budovy

    za který nevidíte a může odtud vyběhnout běžec, malé dítě nebo pes.

  • Východy z budov

    Nejnebezpečnější jsou dveře, které jsou otevřené nebo se otevírají dovnitř, takže to, že je někdo otvírá, si všimnete až na poslední chvíli.

  • Zaparkovaná auta

    přes která nevidíte. Kdykoliv zpoza zaparkovaného auta může vyběhnout chodec.

  • Lavičky, na kterých někdo sedí.

    Nemusí si vás všimnout a natáhne si nohy nebo se prudce rozběhne.

  • Podchody

    z kterých se může vynořit nejen chodec, ale i auto, které nečeká vaši rychlost.

  • Výjezdy z parkovišť

    zejména těch podzemních. Nečekají, že jim někdo rychle vběhne do cesty, jejich pozornost je snížená náročným ovládáním vozidla.

  • Přechody pro chodce

    a to i pokud máte zelenou. Pozor, řidič nemůže předvídat, že se přes přechod budete řítit rychleji než rychlostí chůze. Nejnebezpečnější jsou ty, kde řidič vybočuje doleva nebo doprava a ještě má i zelenou. Pokud vás v takové situaci někdo srazí, není možné hledat chybu v něm, i kdybyste jeli na zelenou.


Jízda mezi auty

Začněme tím, že máte právo jezdit mezi auty. Musí vás akceptovat stejně, jako cyklisty, skútristy a motorkáře. Nic to nemění na tom, že pokud se něco špatného stane, budete tahat za ten kratší konec, protože na rozdíl od řidiče auta, vás nechrání plechy a airbagy. Pokud chcete na cesty, důkladně si nastudujte pravidla silničního provozu, zejména pokud nevlastníte řidičský průkaz. Jelikož jste na cestě ten nejohroženější, to poslední co chcete, aby se vám stalo, je to, že nějaký předpis sami nedodržíte nebo si nebudete jistý. Vždy musíte bez pochyb vědět, kdo má v dané situaci přednost. Testů z křižovatek jsou online plné hrsti a nic nezkazíte, pokud si je projdete a vyzkoušíte, zda vše ovládáte.

Pokud jedete po silnici mezi auty počítejte s tím, že auto odbočí doprava a zkříží vám cestu, a to aniž by použilo směrovku nebo počkalo, dokud ho zprava předběhnete. Ne každý řidič se dívá do zpětného zrcátka a už vůbec ne do toho na pravé straně vozu. Prostě to tak je, a vy to musíte ve vlastním zájmu předvídat.

Když jedete vedle auta a to začne brzdit, brzděte také namísto těšení se z toho, že ho předběhnete. Auto vždy brzdí z nějakého důvodu, může pouštět chodce přes přechod nebo běží přes silnici pes. Pokud nezpomalíte i vy, riskujete, že narazíte do toho, před čím auto brzdilo.

Nepoužívejte sluchátka, protože v provozu potřebujete slyšet, co se děje kolem vás. Pokud to bez hudby nedokážete vydržet, použijte sluchátka, která propouštějí ruch ulice.

Dejte přednost těm, kteří ji mají mít, ale nespoléhejte na to, že dostanete přednost, když ji máte mít vy. Proto jezděte s pokorou a s dostatečnou rezervou tak, aby se všichni dostali bezpečně do cíle své cesty.

Pokud jedete za autem, vždy si nechte dostatečnou vzdálenost - rezervu pro případ prudkého brzdění. Vozidlo před vámi může mít lepší brzdy nebo vy můžete reagovat pomaleji.

Pokud je vás víc, nejezděte vedle sebe. Jednak je to proti předpisům, ale zejména proti zdravému rozumu. Čím méně místa necháte ostatním, aby vás mohli předjet, tím těsnější to předjíždění bude.

Dávejte si pozor na díry v silnici, otevřené a polootevřené kanály. Na cestách se vyskytují běžně ať už velké a hluboké díry (zejména na jaře), ale i kanály s širokými dírami na odtok vody. Kolo auta a motorky se tam nevejde, ale malé koloběžkové kolo často ano. Přejezd takové díry může skončit pádem o to nebezpečnějším, když za vámi jede auto. Proto v této situaci neriskujte, raději přibrzděte a objeďte ho přes krajnici nebo zpomalte a tím přinuťte zpomalit i auto za vámi, než to riskovat a spadnout ve vyšší rychlosti. Raději ať vám řidič nadává (na cestu máte stejné právo jako on), než byste měli spadnout například v rychlosti 40 km/h. Pokud jste nikoho neohrozili a nějaký řidič vám začne nadávat, jen proto, že ho pro vlastní bezpečnost zpomalíte, klidně mu vysvětlete, že by vám měl poděkovat za to, že jste na koloběžce. Jinak byste seděli v autě i vy a ranní zácpy by byly ještě horší, nemluvě o vlivu na životní prostředí. Pokud by byl na koloběžce i on, je dost možné, že by do práce přišel dříve a v lepší náladě.

Pokud objíždíte stojící auta nebo jedete vedle zaparkovaných aut na chodníku, myslete na to, že kdykoliv může někdo na daném autě otevřít dveře, aniž by se podíval do zpětného zrcátka. Stává se to například ve stojící zácpě, když se děti rozhodnou, že ten kousek do školy dojdou rychleji pěšky. Najednou se otevřou dveře přímo před vámi a vy nemáte šanci zabrzdit. Proto se držte od aut co nejdál a zejména nejezděte zbytečně rychle. I tak budete zřejmě v místě určení výrazně dříve než řidiči, které předjíždíte.

Přibrzděte, pokud vidíte autobus stojící na zastávce nebo u chodníku. Nikdy nevíte, kdo zpoza něj vyběhne, a protože vás není slyšet, ta osoba si nemusí uvědomit, jaká hloupost je vyběhnout před stojící autobus.

Smiřte se s tím, že auta ne vždy používají směrovky. Vždy očekávejte, že auto může prudce zabrzdit a začít odbočovat, například pokud si na poslední chvíli vzpomene, že to je ta správná odbočka. Vaše brzdy často nedokáží zastavit tak rychle a pokud vám auto na poslední chvíli zkříží cestu, nemusíte stihnout zabrzdit. Tehdy je lepší to předvídat a být připraven na nouzové brzdění.
Nepředpokládejte, že vás řidič vidí. Dokonce i když vidíte, že se na vás dívá, nemusí to znamenat, že vás doopravdy vnímá - stačí, že ho na malou chvíli oslní slunce. Proto vždy počkejte, dokud nevidíte, že přibrzďuje nebo vám blikne, že vás pouští. Může se vám zdát, že se na vás dívá, ale ve skutečnosti může jednou rukou posílat domů SMS, že bude mít zpoždění na večeři.

Pokud se blížíte k přechodu a jdete po silnici, vždy zpomalte a buďte připraveni brzdit i pokud přes přechod nikdo nejde. Může vám tam například proběhnout na poslední chvíli jiný koloběžkář, který někam spěchá a nemyslí na možné důsledky. Pokud jedete vedle auta a to brzdí, vždy brzděte spolu s ním, protože auto může právě dávat přednost někomu, na koho z vašeho úhlu nevidíte. Mnoho nehod vzniká právě tak, že auto v levém pruhu brzdí před přechodem a pouští chodce, přičemž auto v pravém pruhu si neuvědomí, co se děje a pokračuje v jízdě. Potom mu chodec vběhne na poslední chvíli do cesty, protože se navzájem neviděli právě kvůli autu v levém jízdním pruhu. Stejné neštěstí se vám může stát i na koloběžce, proto vždy přemýšlejte nad tím, proč někdo brzdí.


Rohy, výjezdy, východy, zákruty

Jde o jedno z nejvíce přehlížených pravidel bezpečné jízdy na elektrické koloběžce. Vždy jezděte tak, abyste dokázali zastavit na vzdálenost k nejbližšímu bodu, kde se může objevit nečekaná překážka. Týká se to jakékoliv jízdy, kdekoli, ať už někde v terénu, ve městě nebo mimo něj. Kam nedohlédnete, tam musíte být schopen kdykoliv zastavit. Typické body jsou: roh ulice, východ z bytovky, výjezd z podzemního parkoviště, výjezd auta z parkoviště přes podchod nebo mezi dvě budovy, východ z obchodních prostor, zpoza zaparkované dodávky a podobně.

Příklady míst, kde je vždy lepší zpomalit

Na ilustraci počítáme s tím, že koloběžka jede po krajnici nebo po chodníku:

  • Výjezd z parkoviště, obzvlášť z toho podzemního. Vyjíždějící řidič může bojovat s vlastní spojkou do kopce a nečeká malou rychlou koloběžku zleva. Proto je lepší trošku přibrzdit a být připraven na plné brzdění.
  • Roh budovy, za kterou nevidím. Vyběhne mi tam běžec? Pes, který někomu utekl? Jedu vždy tak, abych dokázal zastavit na vzdálenost, na kterou vidím.
  • Výhled mi blokuje roh budovy, proto zpomalím i když jedu po cestě a odbočuji doprava. Pokud jsem na cestě, mám sice přednost podle pravidla pravé ruky, nespoléhám se však na to a toto právo přednosti využiji, až když jsem si jistý, že mě ostatní řidiči nejen vidí, ale také vnímají.
  • Východ z budovy. Kdykoliv odtud může vyběhnout člověk spěchající na setkání, zejména pokud jedu po chodníku a ne po silnici. Pokud jsem na chodníku, určitě zpomalím na rychlost chůze.
  • Dokud nevidím do zatáčky, tak preventivně zpomaluji. Zrychlovat začnu, až když vidím celou zatáčku. Co když je tam odstavené porouchané auto?
  • Výhled do zatáčky mi blokuje strom. Zpomalím v celé zatáčce, dokud nevidím dostatečně před sebe.
  • Vždy zpomalím při stojících vozidlech. Ať už na okraj chodníku nebo cesty, vždy může někdo ve stojícím autě prudce otevřít dveře, aniž by zkontroloval zpětné zrcátko. Speciálně na okraji chodníku nikdo nemůže čekat, že tudy pojede rychlá elektrokoloběžka.

Povrch

Povrchem myslím nyní zejména jeho stav z pohledu kvality a ne povětrnostních podmínek. To rozebírám v části Mokrý nebo vlhký povrch. Konkrétní povrch, po kterém jezdíte, má silný vliv na bezpečnost samotné jízdy. O jízdě na nezpevněném povrchu píšu zde. Co však v případě jiných běžných městských nástrah?

Rozbité cesty / chodníky / díry a kanály

Záleží na typu vaší koloběžky. Větší koloběžky s kvalitním odpružením nemají s takovým povrchem problém a zvládnou všechny běžné díry či výmoly. Pokud máte menší, slabší odpruženou koloběžku s plnými nebo malými kolečky, a pokud tím nikoho neohrozíte, vyplatí se "kličkovat" a všechny nerovnosti obcházet. Sice půjdete pomaleji, ale nespadnete a šetříte svou koloběžku. Pokud se již průjezdu přes takový povrch nedá vyhnout a víte, že nestihnete zabrzdit, máte stále více možností, jak se vyhnout nepříjemnostem.

Pokud je díra nebo nerovnost kratší, a ne příliš vysoká, můžete ji přeskočit. Ano, na koloběžce se to dá docela snadno s trochou cviku. Lehké modely dokáže zkušený jezdec odlepit od země i do výšky 15 cm, což bohatě stačí na přeskočení pořádné překážky. Musíte však na to mít dostatečnou rychlost a praxi, protože pokud nevyskočíte včas nebo dost daleko, můžete si to celé ještě zhoršit nehezkým pádem. Proto to doporučuji pouze zkušeným jezdcům. S trochou praxe se dají bez problémů přeskočit nejen díry ale také zpomalovací pásy. Mějte však na paměti, že se bavíme o manévru v krizové situaci ve snaze odvrátit pád. Většina koloběžek není stavěná na pravidelné skákání a kaskadérské kousky.

Pokud si na skok netroufáte nebo jedete příliš pomalu, nejlepší je do poslední možné chvíle prudce brzdit. Těsně před nárazem brzdu pustit a trošku odlehčit přední kolo zatažením za řídítka a náklonem dozadu. To jednak zmenší sílu nárazu na přední kolo a umožní vám to přes překážku projít, ale také to sníží šanci, že se koloběžka přetočí kolem předního kola a vy poletíte dál. Díky předchozímu brzdění bude navíc náraz na překážku mnohem slabší, takže vaše vyhlídky budou při takové reakci mnohem lepší. Pokud již vidíte, že nic nepomůže a proletíte dopředu, je na čase se koloběžky pustit, ať si jde svou cestou a pokusit se přistát na nohy nebo alespoň rukama napřed a tím ztlumit svůj pád. Raději ať si to odnesou dlaně (ideálně v rukavicích), než si zranit hlavu či záda.

Obrubníky

Pokud nemáte skutečně dobrý podvozek a kola, před obrubníkem vždy sesedněte a koloběžku přeneste. I ty nižší obrubníky mohou mít ostré hrany a mohou vám poškodit pneumatiku, uložení kola, podvozek a podobně, v horším případě způsobit i pád. Pokud si jste jistí, že na obrubník vyjedete za jízdy, vyplatí se vždy odlehčit přední kolo přesunem váhy dozadu a případně i jemným tahem řídítek směrem nahoru. Sníží to náraz na přední kolo. Když je přední kolo nahoře, rychle přesuň váhu více dopředu a tím pomůžeš zase zadnímu kolu. Pokud jste se přepočítali, přední kolo jste neodlehčili dostatečně, zůstane zaseknuté, koloběžka se kolem něj otočí směrem dopředu a vy poletíte s ní. Tehdy je opět čas ji pustit a zkusit svůj pád co nejvíce zjemnit, ideálně přistát zpět na nohy. Pokud se to nepodaří, ruce před sebe a pád zpomalit nárazem do dlaní.

Světlá výška

Dalším rozměrem, na který je třeba dávat pozor, je světlá výška, hlavně těch menších koloběžek. I menší obrubníky mohou vést k nepříjemným pádům. Stačí, že koloběžka má nižší světlou výšku a platforma se při přejezdu přes obrubník jen trochu odře. To skoro vždy vede k nečekanému a okamžitému zpomalení koloběžky a nevyhnutelnému pádu. Může se vám to stát i při sjezdu z obrubníku dolů, což je o to nebezpečnější, že případný pád bude typicky směřovat na cestu pod auta.

Kočičí hlavy

Oblíbený stavební prvek využívaný na cestách i na chodnících. Nepřítel podvozků koloběžek a plných koleček. Za vlhka velmi klouže, mnohem více než běžný asfalt či beton. Hlavně na hůře odpružených lehkých koloběžkách s plnými kolečky je jedinou možností zpomalit. Pokud vaše koloběžka nemá odpružení, nejlépe je zastavit a daný kousek ji tlačit vedle sebe. Je to lepší než spadnout nebo si ji zničit.

Bílé čáry

I jemně orosená či vlhká bílá barva na silnici se chová jako led. Ať už jde o středové čáry, přechody pro chodce, krajnice, vždy budou velmi klouzat. Pokud jste v zatáčce a vidíte, že budete muset přes takovou čáru přejet a je vlhká, nejlépe je těsně před ní koloběžku vyrovnat, projet ji rovnou bez naklopení koloběžky a pak pokračovat v zatáčce.

Štěrk a prach

Zejména po zimě si dávejte velký pozor na štěrk na silnici. Extrémně to na něm klouže, zejména v zatáčce, a velmi špatně se na něm brzdí. Pokud vás bude přes něj nějaké auto předjíždět, dávejte si pozor na štěrk odletující z kol a preventivně noste cyklistické brýle, abyste si chránili zrak. Pokud vidíte, že je v zatáčce, vždy před ní zpomalte a chovejte se, jako kdyby tam byl led. Vždy je lepší jet trošku pomaleji než o trošku rychleji a mezi auty spadnout.

Nepodceňujte servis

Koloběžka a její stav

Bezpečnost na elektrické koloběžce nespočívá pouze v aktivních prvcích, jakými jsou vlastní technika jízdy či předvídání. Obrovský vliv má i technický stav koloběžky, její správné nastavení a vhodnost do daných podmínek.

Vhodnost na danou misi

Ne každá koloběžka je vhodná na každou misi a pokud ji i zvládne, neznamená to, že je na ni určena či vhodná. S malým sportovním kabrioletem lze dojít na sever Polska po rozbitých okresních silnicích a jezdit tam lehčí off-road někde v lese, to však nic nemění na tom, že auto na to není určeno, podvozek na to není stavěný a že řidič nepřijde do cíle odpočinutý a plně soustředěný. Velký off-road sice může jezdit po městě, ale bude problém ho zaparkovat a manévrovat s ním v úzkých uličkách.

Je potřeba si proto hned na úvod ujasnit, na co je vaše koloběžka vhodná a na co ne. Největší problém nastává při malých, lehkých koloběžkách, které jejich majitelé přeceňují a očekávají od nich příliš. Sice zvládnou dlouhé trasy po špatných cestách, ale to neznamená, že jsou na to i vhodné. Dlouhodobě trpí silnými vibracemi a jezdí na hraně nebo za hranou svých možností. V takovém případě neriskujete pouze svou koloběžku, kterou postupně ale vytrvale ničíte, ale především svou bezpečnost. Při dlouhé jízdě s méně odpruženou koloběžkou trpí vaše tělo a postupně se zhoršuje schopnost soustředit se. Neustálé vibrace, vyhýbání se dírám, menší kola či slabší brzdy pomalu přispívají k tomu, že vaše jízda se postupně mění z radosti na trápení. Obrovský vliv má toto "zneužívání" koloběžky na její technický stav a tím pádem i na vaši bezpečnost.

Proto jsem sepsal doporučení, jak zjistit, na co je vaše koloběžka vhodná. Pokud ji využíváte mimo rozsah mých doporučení, nemusí to znamenat ještě nic negativního, ale určitě to stojí za zamyšlení nad tím, zda by vám jiná koloběžka dlouhodobě neudělala více radosti a nezvýšila i bezpečnost jízdy.

Začnu dojezdem udávaným výrobcem. Tato čísla jsou udávány za optimálních podmínek, většinou s jezdcem okolo 70 kg a jízdou v bezvětří rychlostí 20 km/h. To má samozřejmě daleko od reálných podmínkách a skutečný dojezd ve městě bývá o 30-40 % nižší, než udává výrobce. Pokud již koloběžku máte, už to dobře z praxe znáte. Co je však podstatné je to, že Li-Ion baterie, které jsou používány v drtivé většině koloběžek, nejsou stavěny na pravidelnou práci v hraničních situacích. Tím se rozumí zejména vybití baterie pod cca 25 % kapacity, ale jejich životnost klesá rychleji i při vyšších hodnotách. Ideální je proto nenechat zbytečně pravidelně klesnout kapacitu baterie pod cca 30 %. Občasné vybití nebude z dlouhodobého hlediska významné, ale určitě to není vhodné dělat pravidelně. Dalším dobrým důvodem, proč doporučuji hledat větší baterii, než zdánlivě potřebujete, je fakt, že baterie časem ztrácejí kapacitu. Běžný pokles kapacity je 20 % po přibližně 200 plných cyklech a proto jistá rezerva výrazně prodlouží pro vás užitečnou životnost baterie, čili ji budete potřebovat vyměnit mnohem později.

Zdravý vzorec, který doporučuji aplikovat při výběru koloběžky, je hledat takovou, jejíž udávaný dojezd je přibližně dvoj až trojnásobný vůči vaší plánované denní jízdě. Pokud tedy například máte do práce trasu 8 km, denně potřebujete udělat 16 km. Hledal bych proto koloběžku s udávaným dojezdem alespoň 32 km, ideálně 48 km. To zajistí nejen výrazně delší životnost baterie, ale i váš klid, že máte vhodnou rezervu na neplánované změny trasy, například setkání navíc nebo pokud si budete chtít přes víkend někam pro radost vyrazit na výlet, nebudete se muset omezovat. Pokud pravidelně vyrážíte z domu s plně nabitou koloběžkou a vracíte se s kapacitou pod 30-40 %, naznačuje to, že koloběžku a zejména baterii zbytečně přetěžujete.

Vyberte si správně

Vhodnost koloběžky na vaši misi však neurčuje pouze baterie, ale i další parametry, jako velikost a typ kol a způsob odpružení.

Koloběžky s koly do 8 palců jsou vhodné jako tzv. řešení posledního kilometru ze zastávky nebo záchytného parkoviště. Obvykle jsou tak koncipovány a jsou velmi lehké a skladné. Koloběžky do 9 palců postačí na většinu tras ve městě, zejména pokud jsou odpružené. Pokud máte kola nad 9 palců a plně odpružený podvozek, koloběžka bude vhodná i na dlouhé výlety. Je dobré si uvědomit, že čím větší je plánovaný denní dojezd, tím komfortnější koloběžku potřebujete. I z pohledu bezpečnosti je důležité udržet se v cestovní pohodě po celou dobu jízdy.

Doporučení pro jednotlivé kombinace:

Velikost kol
Odpružení
Kola
Doporučený denní průměr
Doporučený udávaný dojezd
Do 8 palců
ne
plné
do 3 km
od 10 km
vzduch
do 4 km
od 15 km
ano
plné
do 5 km
od 20 km
vzduch
do 6 km
od 20 km
Do 9 palců
ne
plné
do 5 km
od 20 km
vzduch
do 7 km
od 20 km
ano
plné
do 15 km
od 35 km
vzduch
do 17 km
od 35 km
Více než 9 palců
ne
plné
do 8 km
od 30 km
vzduch
do 13 km
od 35 km
ano
plné
do 20 km
od 50 km
vzduch
do 35 km
od 80 km
Platí pro dospělé jezdce do cca 90 kg a jde samozřejmě pouze o doporučení toho, na co jsou takové koloběžky určeny a jaké trasy vám na dané koloběžce budou dělat radost nejen první měsíc ale i dlouhá léta. Samozřejmě platí, že záleží na odhodlání a finančních možnostech. Koneckonců, při dostatečné snaze dojede i 5členná rodina do Chorvatska na Škodě Citygo, což však neznamená, že na jiném autě by nebyla cesta výrazně příjemnější, rychlejší a bezpečnější.
Chcete-li mou tabulku aplikovat na těžšího jezdce, tak nad 90 kg bych vyškrtl všechny koloběžky bez odpružení, protože je to recept na velmi časté defekty a buď bych snížil doporučený denní průměr o 10 % za každých 10 kg váhy navíc nebo bych patřičně přidal u doporučeného udávaného dojezdu.
Naopak pokud se bavíme o jezdcích pod 90 kg, nebál bych se za každých 10 kg pod tuto váhu přidat 5 % k dennímu průměru.

Vliv odpružení podvozku a také typu kol na bezpečnost jízdy je obrovský. To, zda máte nebo nemáte odpružený podvozek, bude v hraničních situacích rozdílem mezi pádem nebo nerušeným pokračováním v jízdě s povzdechnutím nad danou situací. Platí zcela jednoduše, čím vyšší rychlost, čím menší kola a čím horší odpružení, tím větší riziko na sebe během jízdy berete. Proto pokud je vaším cílem jezdit bezpečně, nesmíte zapomenout na tuto jednoduchou rovnici. Pokud se chcete cítit bezpečně na neodpružené koloběžce s malými koly, budete muset jezdit velmi pomalu.

Pokud vaše mise obsahuje i jízdu mimo zpevněné plochy, například cestičku v parku, polní cestu, nějaký ten terén, případně i velmi rozbitou cestu, odpružení bych bral jako povinné, přičemž čím horší podmínky, tím kvalitnější odpružení a větší kola budete potřebovat. Co se týče kvality odpružení, základem je klasická pružina, která bohatě postačí do města, ale při vysoké rychlosti nebo v terénu nebude stačit na bezpečnou jízdu. Tehdy třeba sáhnout po modelech alespoň s torzním tlumením nebo po kombinaci pružiny a olejového nebo vzduchového tlumiče (samozřejmě na obou kolech). Tlumiče bez pružiny patří mezi nejpohodlnější na jízdu, ale nejsou vhodné k tlumení prudších nárazů a do terénu, protože se snadno při jízdě "na doraz" tlumiče bez přídavné pružiny poškodí.

Jízdu mimo zpevněné plochy na úzkých kolech pod 9 palců bez pořádného tlumení určitě nedoporučuji. Nebude to příjemný ani bezpečný zážitek.

Výkon vs bezpečnost

Výkon není přímo úměrný bezpečnosti, ale to neznamená, že výkonná koloběžka je méně bezpečná.

Má však například vliv na spolehlivost, přičemž platí, že výkonnější koloběžky bývají spolehlivější, neboť jejich elektrické komponenty jsou procentuálně méně namáhané oproti slabším koloběžkám v identické situaci. Při výkonu tedy platí, že je lepší mít nevyužitý výkon navíc, než koloběžku neustále "ždímat" naplno. Pokud pojedete neustále na hraně a naplno, můžete očekávat přehřívání motoru, regulátoru a baterie, které vedou ke snížení životnosti. Pokud pojedete stejně rychle na koloběžce s výkonem vyšším o 200 W, ta nebude potřebovat plný výkon a její komponenty tak vydrží déle. Nepatří to sice přímo k bezpečnosti, ale moje doporučení ohledně výkonu jsem opět shrnul do tabulky:

Doporučení týkající se výkonu:

Váha jezdce
Profil tratě
Doporučený minimální výkon
> 50 kg
rovinatý
od 250 W
mírné stoupání
od 300 W
prudší stoupání
od 400 W
> 70 kg
rovinatý
od 250 W
mírné stoupání
od 400 W
prudší stoupání
od 500 W
> 90 kg
rovinatý
od 300 W
mírné stoupání
od 500 W
prudší stoupání
od 700 W
> 120 kg
rovinatý
od 500 W
mírné stoupání
od 700 W
prudší stoupání
od 1200 W
< 120 kg
rovinatý
od 500 W
mírné stoupání
od 900 W
prudší stoupání
od 1800 W
Uvedené výkony jsou ty nejslabší doporučené a zejména ve stoupáních nemusí být ideální. To znamená, že koloběžka sice pojede, ale nemusí jet ideální rychlostí.
Výkon

Při výkonu platí, že pokud ho budete mít více, nic nezkazíte, ale pokud ho nebudete mít dost, pokazí vám to zážitek z jízdy.

Proto pokud není problém ve financích, doporučuji sáhnout raději po výkonnějším modelu, který bude poté sloužit dlouhá léta. Nedostatek výkonu může být nebezpečný například při jízdě na silnici mezi auty do prudšího kopce, protože koloběžka začne zpomalovat i při plném výkonu, což může řidiče překvapit a dojde k předjíždění na poslední chvíli.

Zákazníci, kteří si koupí slabší model, se často po půl roce až roce vrátí s tím, že to byla chyba a kupují si silnější model. Nejprve se jim totiž výkon zdá dostatečný, ale jak si na koloběžku zvyknou a začnou ji používat více a na delší trasy, zjistí, že více výkonu není na škodu. Koupením koloběžky a jejím následným prodejem ztrácí na hodnotě, a proto je i finančně výhodnější si hned koupit o něco silnější model.

Voděodolných koloběžek je na trhu úplné minimum, a takových, které mají oficiální IP certifikát, je ještě méně. Jízda na mokré silnici nebo v dešti je obecně z pohledu bezpečnosti špatný nápad a rozebírám ji zde. Mnohé koloběžky přežijí tekoucí vodu, ale téměř žádná ponoření nebo vodu pod tlakem. Uvědomte si proto, že vaše koloběžka s největší pravděpodobností vůbec není vhodná pro jízdu v dešti nebo po mokré silnici. Jednak máte mnohem horší přilnavost kol, ale zejména riskujete dlouhodobé poškození elektroniky, které se vůbec nemusí projevit okamžitě ani po delší jízdě v dešti. Voda totiž často zateče do elektroniky v malém množství, čímž se zvýší vlhkost a začne proces oxidace, který může trvat i týdny, ba i měsíce, než se projeví poruchou.

Nejnebezpečnější je jízda přes louže, a to jednak proto, že v rychlosti často není vidět co je na dně. Může tam být hluboká díra, přilepené listí, které klouže, a podobně. Ale také z pohledu elektroniky - jakmile projedete přes louži, nejde už totiž o tekoucí vodu, ale vodu pod tlakem, která se dokáže přes těsnění snadno dostat do nitra koloběžky, a zároveň jde o ponoření, na které nejsou ani koloběžky se zvýšenou voděodolností certifikované.

Proto platí, že jízda přes louži je velmi špatným nápadem na zcela všech elektrických koloběžkách. Jízda v dešti nebo těsně po něm je velmi špatným nápadem z pohledu bezpečnosti jízdy a na většině koloběžek i z pohledu dlouhodobé spolehlivosti či porušení záručních podmínek. Proto je obecně dobrým doporučením vyhýbat se jízdě po mokré silnici a pokud to není možné, tak jezdit výrazně pomaleji a vždy mimo louže. Berte na vědomí, že elektronika a obzvlášť baterie jsou nejdražší komponenty celé elektrické koloběžky a poškození vodou nebývá uznáno při reklamaci. Dokonce i u modelů se zvýšenou odolností vůči vodě výrobci takové případy odmítnou s tím, že nešlo o tekoucí, ale stříkající vodu pod tlakem nebo ponoření. Baterie má běžně hodnotu okolo třetiny ceny celé koloběžky, takže její nahrazení nebývá levná záležitost. Zajímavé je, že porucha způsobená proniknutím vody do těla koloběžky se může klidně projevit i týdny poté, co jste s koloběžkou například projeli louží. Zvláště nebezpečné to může být u modelů využívajících elektromagnetickou nebo rekuperační brzdu. Pokud se totiž elektronika za jízdy zcela vypne, tyto brzdy přestanou fungovat. V extrémních případech se může poškození elektroniky projevit samovolným brzděním během jízdy. Vy to však čekat nebudete, protože přes louže jste jezdili minulý týden a to už je dávno zapomenuté.

Pravidelný servis

Chcete-li patřit mezi odpovědné koloběžkáře, naučte se svůj stroj pravidelně kontrolovat. Je zcela jedno, zda jde o levnou koloběžku za pár set korun nebo nadupaný stroj za tisíce. Pravidelný servis potřebují všechny. Nemusíte s ní jezdit do servisu, všechny základní kontroly a opravy si dokážete zajistit zdarma a za pár minut i u sebe doma. Pokud si však nejste čímkoli zcela jisti, můžete se zastavit na některé z našich prodejen. Bezpečnostní prohlídky děláme vždy zdarma, protože vaši bezpečnost klademe před náš zisk. Není to však nutné, protože nejde o žádnou vědu a zvládnete to v pohodě i u sebe doma.

Minimálně jednou za týden vykonejte tyto kroky (stáhnout pdf)

Datum kontroly
Gripy (úchopy) řazení
Drží pevně, neprotáčejí se na řídítkách?
Pevnost řízení
Nemá neobvyklou vůli?
Displej
Dobře dosáhnu na jeho ovládání?
Funguje podsvícení?
Nepíše nějakou chybovou hlášku?
Ukazuje správnou rychlost?
Není vypálený některý segment?
Není prasknutý nebo jinak poškozený?
Není zamlžený nebo zatečený?
Zvonek
Je dobře nastavený?
Dobře na něho dosáhnu?
Pokud je elektrický, má stále dostatečnou hlasitost?
Osvětlení
Svítí všechna světla?
Pokud máte brzdové světlo, zkontrolujte či skutečně svítí při stlačení brzdy.
Pokud máte směrovky, zkontrolujte, zda fungují.
Pokud máte světelný senzor, na chvíli ho zakryjte rukou a zkuste, zda se světla sama v pořádku rozsvítí.
Brzdy
Brzdí dostatečně všechny brzdy, kterými je koloběžka vybavena?
Nemá levá brzda výrazně jiný chod brzdové páčky než pravá?
Nevydávají při brzdění neobvyklé zvuky?
Je brzdný účinek plynulý a odpovídá poloze brzdové páčky?
Mají kotouče, bubny, brzdové destičky ještě dost materiálu?
Není vizuálně vidět poškození kterékoliv části brzdového systému?
Pokud má koloběžka brzdové lanka - není vidět rez, poškození nebo nemají velkou elasticitu? Jsou vhodně nastavené a zabírají hned při stlačení brzdové páčky? Není lanko uvolněné?
Pokud je systém hydraulický, není vidět únik kapaliny (slzení)? Často se projeví nalepením prachu v okolí úniku. Je dostatek brzdové kapaliny? Není v systému vzduch (měkký chod brzdové páčky i po kontaktu destiček s kotoučem).
Nehází sebou koloběžka při brzdění?
U elektromagnetické brzdy - je vyloučené poškození elektroniky vlhkostí? Není vidět poškození motoru nebo známky vlhkosti v elektronice?
Není poškozená kabeláž, která vede z motoru?
Nejsou v brzdách nečistoty, případně cizí předměty jako kamínky?
Skládací mechanismus
Nemá velkou vůli?
Funguje správně zajišťovací mechanismus?
Pokud má mechanismus pojistku, je funkční?
Nejsou v mechanismu nečistoty nebo cizí předměty, jako kamínky?
Obsahuje pohyblivé časti, které je potřebné promazat vhodným olejem?
Viditelná kabeláž a bovdeny
Jsou všechny viditelné kabely a bovdeny bez poškození a nečistot? Nejsou někde známky prodírání vnější ochrany kabeláže?
Jsou všechny přechodky správně utěsněné a těsnění netrčí ven nebo dovnitř těla?
Podvozek
Jsou kola pevně uchycené? Po silném zatřesení kolo nemá velkou vůli v jeho úchytu nebo úchytu ramena?
Pokud poskočíte na koloběžce, nevydává nějaká její část neobvyklé zvuky, třeba praskání?
Po doskočení na koloběžce cítíte standardní odpružení? Nepruží víc nebo míň než obvykle? Nenarazíte na nečekaný odpor (doraz)?
Jsou ložiska / osy v dobrém stavu a čisté, nepotřebují namazat? Podívejte se i pod prachovky a zkontrolujte, či není vidět rez na kovových částech.
Kola
Jsou pneumatiky bez viditelného poškození?
Jsou souměrně sježděné, bez vydutí?
Mají správný tlak, pokud jde o vzduchem plněné pneumatiky?
Mají ještě dostatečný vzor? Není čas na výměnu?
Otáčejí se volně, bez podezřelých zvuků?
Jsou osky čisté, dobře promazané a bez rzi a nečistot?
Nejsou vyosené, nedělají tzv. osmičku?
Pokud je v kole motor, není vidět žádné poškození na jeho krytu? Kryt dobře doléhá? Nevydává zvláštní zvuky při zatřesení?
Řízení
Nemá řízení přílišnou vůli?
Nemá řízení přílišný odpor?
Otáčí se kolo stejně s řízením od jedné krajní polohy po druhou a zpět bez toho, aby se někdy na chvíli zastavilo?
Není slyšet při otáčení řízením zvláštní zvuky, zejména praskání?
Jsou části řízení čisté, namazané a není vidět na nich rez?
Platforma koloběžky
Je plocha na stání čistá, není nikde promáčknutá a má dostatečnou přilnavost k botě? Není na ní olej, neklouže?
Není vidět žádné poškození nebo promáčknutí zboku?
Otočte koloběžku a zkontrolujte ji i zespodu. Není vidět poškození od obrubníku? Pokud ano, nedošlo k promáčknutí, které by mohlo tlačit na baterii? Není někde průraz materiálu?
Blatníky
Nejsou poškozené, prasknuté?
Nemají přílišnou vůli?
Není něco zachycené mezi blatníkem a kolem?
Neotírá se blatník o kolo?
Šrouby
Zkontrolujte všechny šrouby a dotáhněte je. Některé mohou být schované pod krytkami nebo prachovkami. Zkontrolujte i ty velké, například na ramenech nápravy. Elektrické koloběžky trpí extrémními vibracemi a ty často povolují některé šrouby. Časem přijdete na to, které se nejčastěji uvolňují a jejich kontrola zabere pouze několik sekund. Minimálně jednou za měsíc však zkontrolujte úplně všechny.
Nemají některé šroubky na sobě nebo okolo sebe rez?
Není někde stržený závit a šroubek se jen volně protáčí?
Mazání
Jsou všechny části vyžadující mazání správně namazané? Nevržou? Nemají na sobě rez?
Konektory
Jsou všechny elektrické konektory čisté?
Jsou jejich krytky správně zavřené a nejsou poškozené?
Není některý konektor “zakouřený”, rezavý nebo jinak poškozený?
Není vidět po otevření krytky vodu?
Po testovací jízdě
Není baterie (platforma) příliš teplá, víc než bývá?
Není motor nebo motory příliš horké, více než bývají?
Není slyšet po zapojení nabíječky neobvyklý zvuk, například bzučení?
Není nabíječka při nabíjení teplejší než jindy?
Není baterie (platforma) během nabíjení teplejší než jindy?
Netrvá nabíjení výrazně delší nebo kratší dobu než jindy?
Dlouhý seznam? Vůbec ne, možná se bude zdát dlouhý během prvních deseti kontrol, ale čím pravidelněji budete svou koloběžku kontrolovat, tím snadněji a rychleji vám to půjde.

Po čase to nebude ani 5 minut + krátká testovací jízda + kontrola po chvilce nabíjení. Tento seznam používají i naši technici při bezpečnostní kontrole, aby na něco nezapomněli. Zde si jej můžete stáhnout a vytisknout, abyste na něco nezapomněli při kontrole ani vy. Jak je vidět, všechno z toho zvládnete i sami. Pokud však přijdete na nějaké problémy, doporučujeme se obrátit na náš servis. Takový pravidelný a rychlý domácí servis může být jednoho dne rozdílem mezi nepříjemným pádem a pohodovou jízdou. Proto ho nepodceňujte a během sezóny si například dejte připomínku do telefonu na každý týden.

Kromě pravidelného "domácího" bezpečnostního servisu doporučujeme minimálně jednou ročně odbornější, důkladněji servis a tzv. profylaxi. V rámci tohoto servisu zkontrolujeme i baterii, elektroniku a "vnitřnosti" koloběžky. Provedeme důkladnější testovací jízdu a vystavíme protokol o servisní kontrole, který může zvýšit hodnotu vaší koloběžky při případném prodeji, zvláště pokud bude pravidelný. Pokud zjistíme nedostatky, telefonicky vás o nich informujeme a vy se rozhodnete jak dál.

Bezpečnost a servis

Platí, že pokud si čímkoliv nejste jisti, raději se zeptejte nebo skočte do servisu, protože pokud jde o bezpečnost, žádná otázka není hloupá, a žádná kontrola není zbytečná.

Nezapomeňte

Bezpečnostní výbava

Kdybych dostal 20 Kč za každého koloběžkáře, kterého vidím bez přilby a desetikorunu za každého bez rukavic, zřejmě by mi to stačilo na slušný život bez práce. Zvyku jezdit bez přilby a bez rukavic skutečně nerozumím a jediné možné vysvětlení je, že si jezdci neuvědomují možné důsledky. Elektrické koloběžky nejsou hračky a dosahují vysoké rychlosti, dokonce mnohem vyšší než kola, ale potkat cyklistu bez přilby je dnes už neobvyklé. Čím to tedy je, že se koloběžkáři cítí bezpečnější než cyklisté nebo bruslaři?

Zřejmě jde o "novost" tohoto způsobu přepravy a také o to, že jezdí mnoho začátečníků, které nelákají kola, a koloběžku nemají proto, že jsou fanoušky elektromobility, ale prostě proto, že jde o nejpraktičtější způsob jak se rychle přepravit ve městě. Pokud naposledy jezdili na kole v dětství, zřejmě již zapomněli, jak bolí rozbité koleno nebo jak vypadá silniční lišej. Mají falešnou představu o vlastní bezpečnosti, protože už se jim tak dávno nic nestalo, že zapomněli, že se možná zranění týkají každého, kdo na něčem jezdí, ať už na kole, skateboardu nebo elektrické koloběžce. Dokonce i lyžaři v zimě na svazích začali hromadně nosit přilby, ale koloběžkáři jako kdyby ignorovali fakt, že mohou kdykoliv a vůbec ne svojí chybou skončit v nemocnici, protože město je plné nástrah a jiných účastníků provozu, kteří jsou mnohem lépe chráněni a často o to méně ostražití. Stačí obyčejný zvyk, zatáčka, kterou každý den berete v 25 km/h a nevíte o tom, že včera tam byla nehoda a vyteklo pár litrů oleje, nebo se z náklaďáku jedoucího na stavbu vysypalo trošku štěrku a pádu už nedokážete zabránit. Nebo vám prostě nedá někdo přednost, skočí do cesty pes či do vás narazí jiný koloběžkář ohlížeje se za krátkou sukní. Situací, kdy nebudete mít vše pod kontrolou nikoli vlastním zaviněním, mohou být na vaší běžné trase desítky a stačí jedna, abyste zjistili, že už koloběžku neřídíte, ale řídí vás neoblomné zákony fyziky.

Toto není strašení, toto jsou fakta. Viděl jsem u nás v servisu příliš mnoho pádem poškozených koloběžek na to, abych se mohl tvářit, že se nehody nestávají, a že se nemohou stát mně nebo vám. Neodrazuji vás, protože pokud se budete chovat zodpovědně, šance, že ani jednou nezažijete pád, je obrovská. Pokud však můžete udělat s malou námahou něco, co zvýší vaše šance odkráčet po případném pádu nezraněn, je extrémně nezodpovědné vůči sobě a svým blízkým těch pár jednoduchých úkonů neudělat.

Jak se ochránit?

Jak tedy zvýšit své šance za minimum vynaložené energie? Používáním správné bezpečnostní výbavy.


Přilba

Jakékoliv zranění hlavy je nebezpečné. Krční páteř není dost silná na to, aby zabránila kontaktu hlavy se zemí v případě pádu a to i při nízkých rychlostech. Proto pokud spadnete, náraz do hlavy je téměř jistý. Přilba by proto bez nejmenších pochyb měla být naprostou samozřejmostí a ani 500metrový přesun byste neměli absolvovat bez ní.

Častým argumentem je, že přilba pokazí účes, ale náraz do cesty nebo obrubníku ho poškodí určitě ještě více. Nemluvě o tom, že už při jízdě okolo 20 km/h vám účes i tak poškodí vítr, takže jej možná přilba i zachrání.

Pokud neplánujete jezdit více než 30-35 km/h, mohla by postačit kvalitní cyklistická nebo skate přilba.

Na trhu jsou jich stovky, takže je si z čeho vybírat a můžete si ji barevně sladit s vaší koloběžkou. Při takové přilbě sice riskujete úder do brady nebo do obličeje, protože nechrání spodní část obličeje, ale je stále výborným řešením do města a na výlety, kde nebudete trhat rychlostní rekordy. Vynikajícím řešením jsou takzvané smart přilby, které mají v sobě zabudované osvětlení a dokonce i směrovky, které se ovládají dálkovým ovládáním na řídítkách. Některé mají dokonce i bluetooth modul, který umožní poslouchat hudbu tak, že stále slyšíte i okolní ruch.

Pokud jezdíte rychleji nebo mimo město či v terénu, bez váhání sáhněte po integrální přilbě určené na downhill nebo dokonce pro motorkáře. Motorkářské přilby musí splňovat přísnější standardy a koupíte je v každém obchodě pro motorkáře. Tyto přilby chrání celou hlavu a jsou mnohem bezpečnější. Pokud máte navíc výkonnou koloběžku, určitě nebude taková přilba vypadat nepatřičně, právě naopak bude krásně ladit k výkonnému stroji, se kterým jezdíte.

Dejte si pozor, aby přilba neblokovala vnější zvuky, před koupí si ji vyzkoušejte a nechte si poradit i se správnou velikostí. Integrální přilba se nesmí nasazovat příliš snadno, musíte jí trošku pomoci, aby se pak na hlavě volně nehýbala, na druhou stranu nesmíte mít hlavu jako ve svěráku.

Před jízdou vždy přilbu pod bradou správně zapněte. Mějte správně nastavenou délku popruhu tak, aby se pod bradou volně nehýbal, ale zároveň ​​vás neškrtil. Není nic horšího, než nosit přilbu, která vám při pádu spadne. Může sice ochránit hlavu před prvním nárazem, ale po něm spadne a pokud se například kutálet po silnici, další nárazy už nezachrání. Proto ji mějte vždy pevně na hlavě, aniž by se dokázala příliš hýbat do stran.

A rada na závěr, pokud jste líní jednou za čas vnitřní díly helmy vyprat, na trhu existuje řada antibakteriálních sprejů, které stačí do přilby jednou za čas nastříkat a bude stále vonět jako nová.


Rukavice

Mnoho našich zákazníků se rukavicím směje i pokud nosí přilbu. Prý nevypadají dobře, na koloběžku nepatří a jezdec vypadá směšné. Pro mě je legrační ten, kdo svůj vzhled podřídí tomu, co si myslí ostatní namísto své vlastní bezpečnosti. Naše tělo reaguje na pád instinktivně a stejně, jak jsme se to naučili, když jsme kolem jednoho roku života zažili první pády. Podvědomě dáme ruce před sebe, aby ztlumily pád a v menších rychlostech ochránily hlavu před nárazem. Ruce jsou proto často první část těla, která přijde do kontaktu s cestou nebo chodníkem, často v rychlostech nad 20 km/h. Pochybuji, že byste za jízdy v autě zkoušeli táhnout ruce po cestě plné kamínků a prachu.

Jakákoli rukavice je lepší než žádná. Většinou padáme na dlaň, takže cyklistické bezprsté rukavice výrazně zlepší vaši šanci vyváznout zcela bez zranění.

Nejlepší jsou takové, které mají zesílené polstrování na dlani, které pomůže ztlumit pád. Pokud jezdíte rychleji nebo offroad, motorkářské rukavice nejsou hanbou, právě naopak a k výkonným strojům prostě patří. Jelikož většina pádů skončí na dlani, shora mohou být rukavice perforované, aby vám v nich nebylo příliš teplo.

Pokud si kupujete cyklistické rukavice, kupte si takové, které mají dodatečná poutka mezi prsty. Slouží k tomu, aby se daly dát po jízdě snadno dolů, stačí do poutka strčit prst druhé ruky a potáhnout - rukavice je pohodlně dole za pár vteřin.


Obuv

Pokud chcete jezdit na koloběžce bezpečně, tak víte, že jediným skutečným kontaktem mezi jezdcem a koloběžkou jsou nohy. Řídítka slouží pouze k řízení, ne na udržení váhy jezdce na koloběžce během prudkého brzdění či zrychlení. A proto je obuv tím, díky čemuž se na koloběžce udržíte v každé situaci. Pokud se vaše noha volně hýbe v obuvi, je to jako kdybyste si na kole nebo na motorce pořádně naolejovali sedadlo a klouzali se na něm při každém brzdění či v zatáčce. Absurdní ne?

Na koloběžce potřebujete pevnou uzavřenou obuv, která dobře sedí na noze, aniž by se noha v botě hýbala do stran, dopředu nebo dozadu. Obuv musí mít dobrou podrážku, která drží na platformě koloběžky, aniž by klouzala. Výhodou je tvrdší špička, která pomůže pokud z koloběžky musíte seskočit a při tom zakopnete.

Pokud máte botu větší než potřebujete, noha se bude při každém brzdění hýbat trošku dopředu a narážet na špičku boty, což jednak sníží vaši stabilitu, ale může to vést i k drobným poraněním nehtu na palci a jeho případnému zarůstání. Otevřená obuv, kroksy a podobně na koloběžku nepatří. Raději si takovou obuv přihoďte do batohu a v práci se můžete přezout do svých oblíbených bot.


Chrániče

Svou bezpečnostní výbavu přizpůsobte rychlostem, ve kterých jezdíte a také svému stylu jízdy. Pokud jezdíte nad 40 km/h nebo v terénu, je čas začít myslet na další zlepšení pasivní ochrany. Vhodné jsou chrániče kolen, loktů a páteře, případě rovnou tzv. "želva". Toto vše koupíte v cykloobchodě nebo v obchodech pro motorkáře.

Pokud nechcete vypadat ve městě, jako kdybyste se právě vrátili z downhill závodů, můžete zkusit nenápadnější výbavu ve formě kevlarových kalhot a vyztužené bundy nebo vesty. Na trhu jsou jich desítky, vypadají skvěle a vůbec na nich není vidět, že jsou zesílené a s chrániči, přičemž při pádu budou neocenitelné. Speciální materiály, například kevlar, ze kterého se vyrábějí i neprůstřelné vesty, dokáží vydržet neuvěřitelně mnoho. Jsou nenápadné a mohou zachránit vaše zdraví.

Stejně existují z těchto materiálů i nenápadné motorkářské boty, které vypadají jako běžné trošku vyšší tenisky, ale mají speciální (často kovové) výztuže chránící kotníky, paty a špičku.

Chrániče

Takto můžete vypadat trendy a zároveň být výborně chráněn v případě pádu i ve vyšší rychlosti.


Směrovky a osvětlení

Osvětlení na většině koloběžek slouží k tomu, aby vás bylo lépe vidět za zhoršené viditelnosti, například v šeru a v noci. Nejsou však primárně určeny k tomu, abyste i dobře viděli před sebe a určitě nestačí ve vyšší rychlosti. Pro osvětlení platí, že ho nikdy není dost a přídavným osvětlením nic nezkazíte. Vhodná jsou silná jízdní světla, která mají vlastní baterii a můžete je namontovat na řídítka. Pokud to myslíte s jízdou v noci vážně, klidně použijte i dvě světla, jedno na levou a druhé na pravou stranu řídítek. Pokud nemáte dost místa na řídítkách, například tam máte držák na mobil, myslete na to, že máte k dispozici nevyužitou celou tyč řízení, na kterou se dodatečná světla bez problémů vejdou.

Na jízdu v noci doporučujeme použít i dodatečnou klasickou cyklistickou blikačku, kterou si můžete připevnit například na batoh.

Optimální je použít moderní inteligentní přilbu s vestavěným osvětlením, protože vaše hlava je nejvyšší bod a ten je nejlépe vidět z dálky i přes jiná auta. Takové přilby máme v nabídce a nabízejí nejen osvětlení, ale i směrovky ovládané z řídítek a dokonce i bluetooth konektivitu umožňující telefonovat či poslouchat hudbu tak, abyste slyšeli i okolní zvuky.

Směrovky jsou jistě dobrým doplňkem zejména pro jízdu ve městě. Existuje několik řešení, ale za nejlepší považuji směrovky vestavěné v přilbě, protože jejich blikání je vidět zepředu, zezadu i zboku a ovládají se dálkovým přímo na řídítkách koloběžky.


Kompresor

Kompresor s měřením tlaku patří mezi bezpečnostní výbavu, protože nesprávný tlak v pneumatikách je nebezpečný. Při špatném tlaku riskujete defekty, delší brzdnou dráhu a poškození pneumatiky. Díky kompresoru s vlastním akumulátorem si vybudujete dobrý zvyk pravidelně tlak kontrolovat a takový kompresor se vejde do malé kapsy, kterou můžete nosit přímo na koloběžce.

Vzduch mění svůj objem spolu s teplotou. Pokud proto nafouknete pneumatiku doma a vydáte se na jízdu v zimě, tlak v pneumatice citelně klesne, když se ochladí od okolního prostředí. Naopak v létě výrazně stoupne kvůli vyšší teplotě vzduchu a asfaltu. Tyto rozdíly mohou být až v desítkách procent a mohou znamenat delší brzdnou dráhu, proto je důležité zejména v horkém létě a v zimě kontrolovat tlak v pneumatikách častěji.

Nejnebezpečnější je mít pneumatiku nafouknutou více, než je doporučený tlak, protože se tím změní tvar pneumatiky a ta má menší kontaktní plochu s vozovkou. Experimenty dokazují, že tlak vyšší o 20 % než je doporučený, prodlouží brzdnou dráhu až o 17 %. Nižší než předepsaný tlak nemá tak výrazný vliv na brzdění, ale zvyšuje riziko defektu, snižuje dojezd a zvyšuje opotřebení pneumatik.

Všechno co potřebujete vědět

Nabíjení a elektronika

Baterie

U elektrických koloběžek se nejčastěji používají Li-Ion baterie, které jsou pro tento účel skvělé díky své bezúdržbovosti a vysoké hustotě uložené elektrické energie na kilogram baterie. Obecně jde o velmi bezpečné baterie, které jsou léty ověřené, protože první Li-Ion baterii vyrobilo Sony již v roce 1991. Kromě vysoké hustoty uložené energie mají i velmi nízké samovybíjení, minimální paměťový efekt, nepotřebují před prvním použitím formátování a mají poměrně slušnou životnost, pokud o ně správně pečujete. Díky jejich vysoké energetické hustotě je najdete kromě elektrických koloběžek téměř všude kolem sebe, kde záleží na nízké váze. Od inteligentních hodinek, přes mobilní telefony, notebooky, bezdrátové vysavače a jiné domácí spotřebiče až po nejmodernější elektromobily všech značek, například Tesla, Škoda, Porsche či Mercedes. Běžné jsou dokonce i v dopravních letadlech Boeing či Airbus.

Kromě výhod má samozřejmě i nevýhody jako například to, že baterie stárne a postupně ztrácí kapacitu, i když ji nepoužíváte, a toto stárnutí se zrychluje při vyšší teplotě. Baterie typu Li-Ion extrémně vadí úplné vybití a stavy blízké úplnému vybití. Rovněž není vhodné dlouhodobě skladovat koloběžku s baterií nabitou na 100 %. Recyklace těchto baterií je drahá a dokonce často dražší než suroviny recyklací získané. Z pohledu bezpečnosti je největší nevýhodou její nestálost při nesprávném používání (zkrat nebo nesprávné nabíjení, například vyšším napětím), která se projevuje prudkým zvýšením teploty a následným požárem.

Při správném používání patří Li-Ion baterie mezi ty bezpečnější, to však neznamená, že každé zařízení, které je obsahuje není v jistých podmínkách nebezpečné. Stačí si vzpomenout na známou kauzu Samsung smartphone Galaxy Note 7, který musel výrobce celosvětově stáhnout z trhu právě kvůli špatnému designu a umístění Li-Ion baterií. Málokdo ví, že i dopravní letadlo Boeing 787 mělo problémy s Li-Ion bateriemi, které se musely dodatečně všechny vyměnit.

Pro lepší pochopení, proč mohou být Li-Ion baterie nebezpečné je třeba podívat se do jejich nitra. Kdybychom odstranili ochrannou fólii z běžně používaných baterií, uviděli bychom něco takového:

Jak je vidět, baterie elektrické koloběžky není vlastně jedna baterie, ale je to velké množství správně pospojovaných menších baterií. Čím vyšší napětí a kapacitu má, tím více takových "bateriových buněk" vaše koloběžka obsahuje. Každá jedna Li-Ion buňka má nominální napětí 3,6-3,8 V a celkové napětí a kapacita baterie závisí na tom, kolik jich je pospojovaných paralelně a kolik do série. Nebezpečí se skrývá v tom, že s baterií je to podobně jako s řetězem. Je pouze tak bezpečná, jak bezpečný je její nejslabší článek. Čím vyšší celková uložená energie (napětí krát kapacita), tím více článků a tím více možných zdrojů problémů.


Nabíjení

Li-Ion baterie nabíjíme ideálně za pokojové teploty, avšak nikdy při teplotě pod 0 °C nebo nad 45 °C. Ačkoli samotný provoz Li-Ion baterie v mrazech do -20 °C není zakázán, samotné nabíjení za nízkých teplot už baterii poškozuje.

Baterie kromě článků obsahuje tzv. BMS (Battery Management System) - systém managementu baterie, který řídí nabíjení a vybíjení jednotlivých částí (segmentů) tak, aby se vybíjely a nabíjely rovnoměrně. Většina BMS neřídí nabíjení a vybíjení každého článku zvlášť. To by vyžadovalo složitější konstrukci a kabeláž, ale po menších částech, tzv. segmentech, které spojují společně několik článků (buněk). Proto ani BMS nezná přesný stav každého článku, ale pouze průměr celého segmentu. Pokud by se například chybou BMS některý segment probíjel, měl by vyšší teplotu než ostatní segmenty. Tím by rychleji stárnul, snižovala by se mu kapacita a přebíjení by se ještě zhoršovalo.

V extrémním případě by to mohlo vést k požáru jednoho z článků v segmentu a ten by se následně řetězovou reakcí rozšířil jako lesní požár na všechny ostatní články v baterii. Čím více jich baterie má, tím žhavější a větší plamen by vznikl.

Tento případ je velmi teoretický a v praxi příliš nenastává. Jelikož výroba Li-Ion baterií už dávno není v plenkách, kvalita samotných baterií stoupá a takových incidentů není mnoho. To však neznamená, že Li-Ion baterie neselhává nebo že nemohou selhat právě vám. Skutečnost je taková, že selhávají, ale málokdy je to způsobené výrobní vadou.

Nebezpečí

Nejčastějším důvodem nebezpečného exotermického selhání Li-Ion baterie v elektrických koloběžkách je používání nesprávné nabíječky.

Tento případ je velmi teoretický a v praxi se příliš často nestává. Jelikož výroba Li-Ion baterií už dávno není v plenkách, kvalita samotných baterií stoupá a takových incidentů není mnoho. To však neznamená, že Li-Ion baterie neselhává nebo že nemohou selhat právě vám. Skutečnost je taková, že selhávají, ale málokdy je to způsobené výrobní vadou.

BMS si neví poradit s vyšším napětím nabíječky než očekávají, což vede k prudkému nárůstu teplot při nabíjení, rychlému stárnutí článků, nerovnoměrnému balancování segmentů baterie a k následnému zničení nebo požáru baterie. U baterií s velkou uloženou energií používaných v elektrických koloběžkách, pak nejde o drobný domácí požár, ale o nebezpečný, těžko uhasitelný požár s plameny vysoké teploty, který bez problémů zvládne podpálit nábytek kolem sebe a následně celý byt, v horším případě i činžovní dům.

Proto, prosím, používejte pouze originální nabíječky, i kdyby byly o 100 % dražší než jejich levná alternativa z nějakého e-shopu. Rozdíl v ceně není způsoben touhou výrobce po zisku (tu bude mít zřejmě i výrobce super levných nabíječek), ale i kvalitou výrobku a rozsáhlým testováním kombinace nabíječka-baterie tak, aby bylo minimalizováno riziko selhání.


Požár

Nabíjení Li-Ion baterie probíhá formou chemických procesů v článcích baterie řízených přes segmenty prostřednictvím BMS. Ať už vybíjení nebo nabíjení je spojeno s výdejem tepla, baterie a nabíječka se vždy budou zahřívat.

Na tomto místě nemohu napsat nic jiného, ​​než uvádějí (trošku alibisticky) všichni výrobci koloběžek, mobilních telefonů a také baterií (otevřete si jakýkoliv manuál ke svému telefonu, najdete to tam): Nabíjení Li-Ion baterií je nebezpečný proces. Selháním jediného článku baterie, mechanickým poškozením, výrobní vadou, působením vibrací, vlhkosti nebo z jiných příčin může dojít k silnému požáru. Je proto vaší odpovědností mít zabezpečené takové nabíjení, abyste ho měli neustále pod dohledem a v případě problémů nabíjení okamžitě přerušili a požár uhasili. Nenabíjejte vaše zařízení bez dohledu, nenechávejte ho v jedné místnosti se spícími lidmi, dětmi a podobně.

Mého alibismu prozatím stačilo a vraťme se do reálného světa, v němž žijeme. V praxi samozřejmě baterie většinou jen tak nevybuchne a nezačne najednou prudce hořet, což však neznamená, že se to nemůže stát právě vám. Projeví se to často neobvyklými zvuky, zejména syčením, později nepříjemným štiplavým kouřem a samotné plameny přicházejí většinou až poté, co dávala baterie jiné varování o tom, že se chystá selhat. Pokud je to možné, okamžitě přerušte napájení nabíječky a odstraňte všechny hořlavé předměty v blízkosti koloběžky. Neodpojujte nabíječku od koloběžky, ale odstavte od elektrické energie celou nabíječku. Nejbezpečnější je tak učinit vypnutím hlavního jističe.

Pokud dojde k požáru

Pokud nabíjíte elektrickou koloběžku, vždy si v hlavě připravte scénář, co uděláte, pokud dojde k selhání baterie nebo nabíječky. Víte kde jsou jističe?

Pokud nepomůže odstavení od elektrické energie, může už být pozdě a baterie dosáhla kritickou teplotu, při které hoří samovolně dále. Je čas zavolat hasiče na čísle 112. Dobrá zpráva je, že pokud má baterie kam expandovat (v elektrických koloběžkách bývá dost místa navíc), tak v drtivé většině případů nevybuchne, ale hoří poměrně stabilním plamenem. Pokud plamen ještě není příliš velký, může se vám koloběžku podařit přenést někam, kde minimalizuje riziko, že se chytí nábytek, ideální venku na volné prostranství nebo na vnější schodiště, balkon a podobně.

Požár Li-Ion baterie se dá uhasit podobně jako jakýkoli jiný požár a čím dříve s hašením začnete, tím větší máte šanci, že ho uhasíte. Nejlepších výsledků dosáhnete s CO2 (sněhovým), práškovým hasicím přístrojem nebo pěnovým hasicím přístrojem. Jako ideální doporučuji pěnový hasicí přístroj vynechat, protože se s ním nesmí hasit 230 V a v neposlední řadě po něm zůstává voda.

Hasicí přístroj určitě doporučuji mít pro klid duše k dispozici všude tam, kde nabíjíte jakékoli Li-Ion baterie (čili doma, v práci apod.). Nikdy nevíte, kdy se vám může hodit, i třeba kvůli nešikovnosti v kuchyni.

Málokdo ví to, že při požáru Li-Ion baterie nejde o požár vysokého napětí a v případě, že nemáte po ruce nic jiného, ​​velmi dobře poslouží i stará dobrá voda. Li-Ion baterie obsahují pouze velmi malé množství lithia jako kovu, který reaguje s vodou a proto je možné takový požár hasit i vodou. Před tím se ale musíte na 100 % ujistit, že v okolí požáru není žádné vedení s 230 V a nabíječka nezůstala zapojena do sítě. Pokud hasíte vodou, tak čím více vody, tím lépe, protože zároveň odpařováním chladíte baterii a její okolí a snižujete riziko, že se sálavým teplem zapálí i okolní prostředí. Čili, pokud to nejde jinak a koloběžku je stále možné přenést, nápad hodit ji do vany a pustit vodu vůbec není až takový ulítlý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dokonce i letušky mají od FAA doporučené okamžitě na hořící baterii na palubě letadla nalít první nápoj, který mají po ruce, například plechovku sody a až pak hledat hasicí přístroj.

Při požáru Li-Ion baterie uniká zejména plyn CO2, který sám o sobě není zdraví škodlivý, ale vznikají i jiné plyny plus dochází k hoření plastů, jejichž kouř je velmi nepříjemný a dráždivý. Proto, pokud se nacházíte v uzavřeném prostoru, zajistěte si dobré větrání (pokud jste již v té koupelně, tak se v ní příliš nezdržujte a otevřete všechna okna).

  • Selhávající článek Li-Ion baterie začne nejprve syčet. Tento znak bývá dost hlasitý na to, abyste ho dovedli identifikovat.
  • Následně můžete pozorovat a zejména cítit kouř.
  • Prvním krokem je okamžité odpojení napájení a oddálení jakýchkoliv hořlavých předmětů z okolí. Zavolejte hasiče na 112.
  • Pokud to je ještě možné, odneste rychle koloběžku ven, někam daleko od hořlavých předmětů (např. zaparkovaných aut).
  • Čím dříve začnete hasit, tím lépe. Nejvhodnější je CO2 a práškový hasicí přístroj. Vhodná je i voda, zejména ve velkém množství, za předpokladu, že nabíječka je odpojena z elektrické sítě a okolí není přítomnost 230 V vedení. Toto platí i o pěnovém hasicím přístroji.
  • Během požáru zajistěte dobré větrání a chlaďte okolí vodou.
  • Neupadněte do nepozornosti, pokud baterie přestane hořet. Mohl dohořet pouze jeden článek a za několik minut se může rozhořet další, proto pokračujte v hašení i deset minut poté, co se ztratí známky hoření, dokud není jisté, že baterie je zcela studená.

Náznaky, že vaše baterie selhává

  • Jakékoliv neobvyklé zvuky, zejména syčení - tehdy už je vážně špatně a je třeba postupovat jako při požáru.
  • Platforma koloběžky je výrazně teplejší než obvykle při nabíjení, nebo se zahřívá nerovnoměrně.
  • Neobvyklý, prudký pokles kapacity.
  • Podezřele rychlé nabití na plnou kapacitu nebo naopak příliš dlouhé nabíjení.
  • Nabíječka stále svítí červeně - baterie se nedobije ani po dlouhém čase.
  • Nabíječka je extrémně horká.
  • Koloběžka se sama vypne, i když ještě displej neindikuje vybití baterie.
Servis Voltride

Pokud máte podezření, že se něco neobvyklého děje s vaší baterií, nabíječkou nebo elektronikou, neváhejte a navštivte servis. Disponujeme speciální diagnostikou a dokážeme problémy odhalit mnohem dříve, než se může situace vystupňovat na nebezpečnou.


Mechanické poškození a zásahy

Druhým nejčastějším důvodem nebezpečných exotermických poruch baterií v elektrických koloběžkách je jejich mechanické poškození. K tomu dochází nejčastěji při nárazu koloběžky například o příliš vysoký obrubník, který ohne platformu koloběžky a ta následně zatlačí nebo přímo poškodí baterii. Dochází k tomu i pokud vibrace postupně prodere díru do obalu baterie, poškodí některý z článků baterie nebo uvolní kabeláž a způsobí zkrat.

Proto pokud je viditelně poškozené tělo koloběžky, navštivte servis. Koloběžka může ještě dlouhé měsíce jezdit, ale to neznamená, že nedochází k postupnému poškozování baterie, které může vést až k požáru.

Třetím nejčastějším důvodem exotermických poruch je neodborný zásah do baterie. Baterie je velmi drahý komponent a někteří (méně zodpovědní) domácí kutilové se je snaží doma opravit. Některé poruchy baterií je skutečně možné opravit. Určitě však ne doma páječkou, voltmetrem a lepicí páskou. Nahrazení byť jen jednoho článku novým může způsobit řetězovou reakci a poškození celého segmentu, později i požár, protože dojde k nerovnoměrnému dobíjení, jelikož jeden z článků je méně starý a tím pádem má jinou kapacitu. Baterie tak po takovém zásahu nebude správně balancovaná.

Ve vlastním zájmu prosím baterie doma nevytahujte, nerozebírejte a nezasahujte do nich. Rovněž není dovoleno ani doporučeno používat neoriginální baterie, přestože mohou mít stejné nominální napětí i kapacitu.

Vlhkost a voda

S velkým náskokem nejčastějších zdrojů poruch baterií je působení vlhkosti nebo přímo vody. Naschvál nepíšu slovo "exotermických", protože většina těchto poruch se projeví "pouze" poruchou nebo prudce sníženou kapacitou baterie, bez nebezpečných projevů. To však neznamená, že nejde o nebezpečnou poruchu nebo že nehrozí nebezpečí. Mimořádně nebezpečné na těchto poruchách je jejich časový odstup od momentu, kdy se ve skutečnosti vlhkost nebo voda do baterie dostala. Často vidíme "utopené" baterie až měsíc poté, co došlo k průniku vody do baterie. Každý případ je unikátní, často však koloběžka bez problémů funguje ještě dlouho po tom, co například jezdec projel v rychlosti přes louži a voda se pod tlakem dostala do prostoru k baterii. Jakmile se tam však vlhkost dostane, začne se postupný cyklus poškozování baterie nebo jiné elektroniky. Jízdou a při nabíjení se komponenty zahřívají, vlhkost se odpařuje, po skončení jízdy všechno vychladne a vlhkost začne kondenzovat. Jelikož je částečně ve formě vodní páry, postupně proniká hlouběji a hlouběji do elektroniky, kde pak kondenzuje na kapky a začne proces postupné oxidace v lepším případě, v tom horším nastává postupný zkrat jednotlivých komponent.

Abyste měli lepší představu, jak taková baterie může po několika týdnech dalšího používání vypadat, ukážu několik příkladů baterií, které servisní technici Voltride zákazníkům z koloběžek vybrali. Jsou to reálné případy, jakých zachytí měsíčně několik. Oprava je následně poměrně drahá, ale hlavně věřím, že z fotek je zřejmé, že určitě jde o bezpečnostní riziko vzhledem k tomu, jak dobře dokáží tyto baterie hořet. Představte si, že máte takovou baterii ve své koloběžce a dále ji dokola nabíjíte někde doma v obývacím pokoji. Toto je skutečné, nikoliv teoretické riziko, o kterém by měl vědět každý koloběžkáře tvrdohlavě jezdící v dešti a přes louže. Je jedno jaký IP rating vaše koloběžka má, většina nemá žádný nebo má ale jen vůči tekoucí vodě a ten vaši baterii nezachrání, pokud pojedete přes hlubší louži nebo rychle - protože to už je voda pod tlakem a ne tekoucí! Stále si myslíte, že umýt koloběžku tlakovým čističem jako auto je dobrý nápad? Více o jízdě v mokrém prostředí najdete v tomto dokumentu na tomto odkazu.

Pokud již máte svou koloběžku mokrou, v žádném případě ji nedávejte do nabíječky, ale aspoň počkejte dokud kompletně nevyschne, včetně všech konektorů, protože voda může zůstat přímo v konektoru a ten okamžitě po připojení nabíječky zkratovat.
Pokud máte byť slabé podezření, že vaše baterie mohla dojít do kontaktu s vlhkostí, nejezděte, ale zastavte se u nás v servisu. Naši technici ji bezpečně otevřou, prověří, napojí na diagnostický přístroj a v případě podezření i rozeberou. Pokud bude vše v pořádku, opět ji uzavřou a můžete dále jezdit s dobrým pocitem, že je vše v pořádku. A pokud se objeví problém, je lepší a hlavně bezpečnější na něj přijít co nejdříve.

Působením vody trpí i jiné elektronické a mechanické komponenty, jako regulátor, displej, motor, osy kol, ložiska a podobně. Pokud si nejste jisti stavem své koloběžky, nechte si ji odborně zkontrolovat.

bezpečná jízda

Závěr

Tento text průběžně doplňuji a zlepšuji tak, abych nezanedbal jakýkoliv aspekt bezpečnosti používání elektrických koloběžek. Mou snahou je popsat problematiku realisticky, avšak bez zbytečného strašení nebo zjednodušování. Pokud jsem někoho odradil od koupě elektrické koloběžky, mrzí mě to, protože si myslím, že jde o úžasný způsob přepravy, který může být zároveň velmi bezpečný a zábavný. Pokud však máte po přečtení tohoto textu pocit, že elektrická koloběžka není pro vás, tak si ji raději nekupujte.

Potěší mě jakékoliv nápady na zlepšení tohoto "stručného" průvodce bezpečností, který věřím pomůže nejen začínajícím jezdcům. Pokud jsem něco zanedbal, zapomněl nebo nepopsal správně, případně chcete text pochválit, budu šťastný, pokud mi to napíšete přes tento kontaktní formulář , protože to může pomoci tisícům jezdců po celém světě. Aktuálně Voltride pracuje na překladu do angličtiny, maďarštiny a ruštiny, aby se Příručka dostala k co největšímu počtu jezdců.

Ján Urbančík

Pokud jsem pomohl alespoň jednomu jezdci k tomu, aby byla jeho jízda bezpečnější, úkol je splněn a sepsání tohoto textu stálo za to!

  • AUTOR: Ján Urbančík Fanoušek osobní elektromobility. Jezdil na více než 50-ti různých elektrických koloběžkách a ujetou vzdálenost přestal počítat, když přesáhl prvních deset tisíc kilometrů. Na elektrické koloběžce jezdí denně a celoročně od roku 2016. Kromě toho je soukromý pilot, motorkář s více než 150 tisíc km a automobilový závodník. Ideální dovolená pro něj je výlet letadlem s pořádnou elektrickou koloběžkou v kufru. Má pozitivní vztah ke všemu, co má motor (kromě sekaček).
Do košíku jste vložili
Quantity
Dohromady
There are 0 products in your cart. There are 0 products in your cart.
Dohromady (s DPH)
Pokračovat v nákupu